Kvůli šokujícímu návratu Nigar do paláce Topkapi se oheň nenávisti, který už i tak hoří velkým a silným plamenem, rozhoří s novou intenzitou! Hürrem se odmítá vzdát své nejúčinnější zbraně na trápení princezny Hatice, která jí s neskrývaným potěšením způsobila tolik utrpení, když do postele i myšlenek vládce s jasným cílem co nejvíce jí ublížit a ponížit jiposlala novou favoritku!
A Hürrem má vskutku bystrý plán, jak tomu zabránit - protože ani Hatice ani Mahidevran a ani následník trůnu Mustafa, jehož konečně také zasvětili do této ošemetné záležitosti, nechtějí, aby se o Ibrahimovém poklesku dozvěděl někdo jiný, než členové rodiny, nemohou Nigar podle zákona soudit za cizoložství, a tak jsou v podstatě v patové situaci... Proto se shodnou na tom, že ortel nad osudem Nigar vynese sám sultán, po svém návratu z výpravy...
První setkání Sulejmana a Ibrahima po takových měsících a tolika nepěkných věcech, co se udály, zanechá v ústech obou pořádně trpkou příchuť. Je totiž chladné, odměřené a téměř až nepřátelské. Vládce jen těžko skrývá hněv a zklamání, které v něm vyvolaly činy jeho někdejšího nejlepšího přítele a důvěrníka... A ztracená důvěra se rozhodne nezískává snadno - zvláště, když se vládce dalším setkáním s velkovezírem cíleně vyhýbá!
Hürremina velká radost, když jí Sümbul přinese dopis od sultána, se rázem změní na nekonečné zoufalství a bolest, když už po prvních řádcích pochopí, že dopis plný horkých vyznání není určen jí, ale jiné ženě, která v jejím manželovi opět probudila duši básníka! Pochopí také, že jí jistě nebyla ta nešťastnice Nadya, ale že je jí někdo jiný, jinak by se Hatice jistě tak nesnažila vymazat její jméno z tohoto dopisu - o tom, že právě její nenávistí a zlobou sršící švagrová její dopis s velkým potěšením poslala totiž vůbec nepochybuje. A nemýlí se... Naštěstí zda naneštěstí Hürrem stále ani jen netuší, že žena, kvůli které nyní přelévá tolik hořkých slz, je jí neustále nablízku - že je jí její nová důvěrnice a oblíbenkyně Firuze!
Ibrahima velmi překvapí, potěší i vystraší, když si ho vládce dá uprostřed noci zavolat, aby si s ním konečně pořádně od plic promluvil o všem, co ho tíží. Ještě více ho překvapí, když se z jeho úst dozví o rozhodnutí své manželky nerozvést se s ním, odpustit mu a zůstat s ním. Je mu však jasné, že vládce takový chápavý a velkorysý určitě nebude. Nejen proto, že tak velmi zlehčil jeho rodinu a zklamal jeho důvěru, ale také proto, že si troufl stavět se na stejnou úroveň jako hlava Osmanské říše, což je neodpustitelné!