Výslech svérázného soudce Ebussuuda Efendiho dopadne úplně jinak, než mnozí čekali. Jeho nadhled a dokonalá znalost soudních nařízení i koránu udělají na vládce velký dojem a získá si jeho náklonnost i úctu, což se samozřejmě vůbec nelíbí velkovezírem Ibrahimovi. No ještě více mu pohne žlučí, když krátce nato uvidí princeznu Hatici o čemsi se dohadovat s...Nigar!
Kdoví, možná právě proto večer hned nepřistoupí na manželčin návrh na smíření, podmíněn spálením jeho troufalého dopisu na rozloučenou. Ale nakonec se rozhodne jinak, a tak se přece jen stane to, v co sultán po celé roky doufal a čeho se Hürrem obávala - Hatice a Ibrahim se, na velkou radost jejich krásných dvojčat, udobří !
Pohled na sultána v objetí s jeho novou favoritkou Firuze je pro Hürrem nesnesitelné, že se ji rozhodne dát odstranit, a to ještě v tuto noc! Nechá její oblíbené červené hrozny polít silným uspávadlem a zároveň zařídí - pod záminkou, že malému princi Cihangirovi se přitížilo, aby Sulejman, jemuž právě dělá společnost v jeho komnatě, přišel za ní a nepřekážel dalším plánům. Vlastně jen jednomu - loajální Rüstem má totiž hluboce spící Firuze shodit z terasy sultánové komnaty. A i by to udělal, ale nečekaně ho vyruší Nigar! Ačkoli Rüstem chvíli zvažuje, že svůj plán navzdory této nepříjemné komplikaci dokončí, Firuze zabije a následně Nigar zlomí krk, nakonec se rozhodne jinak...
Včerejší incident se všichni zasvěceni snaží ze všech sil utajit - což v praxi znamená, že si už o něm pomalu i vrabci na střeše cvrlikají! A to nejen proto, že si Firuze dovolí cosi nepředstavitelné - zajde za Hürrem a začne se jí otevřeně vyhrožovat, že pokud jí ještě jednou sáhne na život, bude se bránit! Ale také proto, že zjevně nejen její drzostí, ale vývojem celé situace řádně zaskočená Afife začne dělat v harému řády se všemi, kteří měli s včerejší večeří co dočinění! Sümbülovi se její hněv naštěstí vyhne a o Sekerovi se jen otře, ale dvorní ochutnávač a dívka, co servírovala, skončí nejprve na skřipci a poté ji s ubohou almužnou a hanbou vyhodí ze služby v harému na dlažbu!
No zprávy o Hürreminém neúspěšném pokusu, i když v mírně zamlžené verzi, se rychlostí světla donesou i do paláce na Koňském náměstí, a to díky Nigar, která s Haticí i Hürrem rozehrála velmi, velmi nebezpečnou hru, která se jí jednoho dne může opravdu ošklivě vymstít... Tak či onak, z jakéhosi zvláštního důvodu v celém zlehka přibarvení příběhu o tom, jak zachránila Firuze před jistou smrtí, chybí jedna podstatná informace - že útočníkem nebyl neznámý maskovaný muž, jak tvrdí, ale Rüstem!
Zatímco vládce je i nadále zcela zaslepený krásou, křehkostí a vzděláním své favoritky, princezně Mihrimah už spadly klapky z očí a začíná svou někdejší nejoblíbenější vidět přesně takovou, jaká je - jako velmi nebezpečnou ženu, jejíž obličej se sice usmívá, ale jejíž oči a srdce jsou přitom chladné a neúprosné. Ženu, která jde tvrdě za svým cílem, třeba i přes mrtvoly!
Všímavá Mihrimah si to bytostně uvědomí ve chvíli, kdy na otce a jeho milenku natrefí v zahradě sultánského paláce a Firuze, která se těšila na příjemné chvíle pouze s vládcem a jeho dětmi v lovecké chatě, evidentně rozladí již svým příchodem nebo potom i... cílenou podpichovačnou poznámkou o tom, jak se máma potěší, když se doslechne, že tam půjdou všichni spolu! Jen o pár minut později jí to totiž Firuze s nevinným výrazem vrátí při rozhovoru o chystané sultánova návštěvě Manisy, když se jí s úsměvem zeptá, jakoby tím vůbec nic nezamýšlela, zda bude Mihrimah dělat vládci na cestě společnost, když jí přece vzpomínala, že je na Manisu zvědavá?! Princezně je okamžitě jasné, že tím naráží na její slabost pro Taşlıcalıho Yahya, o níž jako jediná ví. A zdá se, že to plánuje proti ní využít... !