TV Barrandov: 20 - 29. díl - 3. série

20. díl 
Velkovezíra Ibrahima vůbec netěší, že vládce dělá v poslední době mnoho rozhodnutí, ať už z pohledu říše důležité - jako reforma současných zákonů se soudcem Ebussuudom Efendim, nebo banální - jako odchod či setrvání Rüstema v paláci Topkapi - úplně sám a vůbec přitom nebere v úvahu jeho názor. Časy jejich nerozlučného přátelství a téměř až bratrského porozumění jsou zjevně opravdu nenávratně pryč...
Dokud se Hürrem zoufale snaží nějak prodýchat strašnou potupu, jíž se jí dostalo, když se vládce rozhodl místo ní vzít spolu s dětmi do lovecké chaty svou favoritku Firuze, princezna Mihrimah, která je dokonalým, ale ještě trošku přešibanějším obrazem své temperamentní mámy, zajde za otcem a na rovinu mu řekne, že on si s Firuze může jít kamkoliv, ale ona s nimi nikam nepůjde! A sultánovi to, zdá se, zaimponuje, protože krátce nato změní své rozhodnutí a do lovecké chaty odejde pouze ve společnosti prince Mehmeta!
Princ Mustafa se už nemůže dočkat, kdy se součástí jeho harému stane jeho milovaná Helena. Jeho nadšení však nesdílí ani jeho matka Mahidevran, která se ne bezdůvodně obává, že by se Helena mohla stát další Mustafovou Efsun, a ani Fatma, která následníkovi každým dnem porodí potomka...
Hürrem se podaří vskutku husarský kousek, když využije vládcové nepřítomnost v paláci na to, aby si pořádně podala svou sokyni v boji o jeho srdce a rázně jí ukázala, jak snadno a bez větších problémů by se jí mohla jednou provždy zbavit! S pomocí Sümbüla, hrstky věrných a nečekaným vývojem situace zjevně dost zaskočená Nigar totiž zařídí, aby Afife "odvolali" do paláce na Koňském náměstí, její oddaný pobočník Kiraz skončí spoutaný v prádelně a Firuze ... oběsí! Ale jen na chvíli, aby si dobře zapamatovala ten pocit bezmoci a naprosté Hürreminé převahy. A aby si také uvědomila, že se to může kdykoliv zopakovat...
Když si Hatice uvědomí, že Afife vylákali z paláce Topkapi podvodem, obává se nejhoršího, a tak se spolu s ní a věrnou Gülfem rychle spěchají zachránit, co se ještě zachránit dá, přestože si je v koutku duše téměř absolutně jistá, že Firuze už dávno leží někde mrtvá a Hürrem si od spokojenosti, jak je všechny dostala, mne ruky. Proto se do ní i pustí s obrovskou zuřivostí a nešetří výhrůžkami! Jak velké je však (nejen) její překvapení, když najdou Firuze sice nepřehlédnutelně otřesenou, ale živou a zdravou. A navíc tvrdí, že kromě toho, že na ni Hürrem pořádně řvala a vyhrožovala jí, se vlastně nic vážného nestalo!
Helena je zoufalá, když si pro ni její milovaný, který s ní chtěl utéct, nepřijde, ačkoli jí to slíbil. Namísto toho ji odvedou do paláce v Manise, kde ji poučí o jejích povinnostech vůči následníkovi trůnu a hned ji i pro něj připraví - protože jeho výslovným přáním bylo, aby s ním strávila již svou první noc v harému! Když nakonec tváří v tvář princi Mustafovi konečně pozná pravdu, nejprve se velmi rozzlobí, že jí lhal a začne se mu vzpírat. No pak ji odzbrojí jeho slova o lásce, kterou k ní cítí, a poddá se jeho horkým polibkem a něžným dotykem...

21. díl 
Po nečekaně emotivním a upřímném rozhovoru s Hürrem si už Afife není vůbec jistá, jestli až dosud stála na správné straně... Nečekaně silně ji zasáhne Hürremina zoufalá výčitka, že odkdy přišla, kromě ochrany Firuze se v podstatě ničím jiným nezabývá, což je na hony vzdálené tomu, co sama okusila, když přišla do paláce Topkapi. Když se úplně všichni postavili proti ní, trápili ji, uráželi a pokoušeli se ji snést ze světa - a nikdo, vůbec nikdo, se jí tehdy nezastal...
Během lovu se syny si vládce vzpomene na dávný sen, který se mu zdál v době, kdy se právě narodil jeho dnes již dospělý syn Mehmet. V tom snu ho totiž viděl jako světlo v temnotách na svém trůnu! A protože tuto myšlenku již nedokáže vypudit z hlavy, pověří Rüstema, aby se postaral o to, aby se jeho synovi dostalo toho nejlepšího vzdělání.
V době panovníkové nepřítomnosti se jednání s vyslancem Francouzské říše újmě velkovezír Ibrahim. Ale pokud vyslanec doufal, že jeho žádost o pomoc - jak vojenskou, tak finanční - bude vyslyšena, velmi se zmýlil. Ibrahima i ostatních pašů akorát nesmírně pobavil... Na definitivní rozhodnutí Osmanské říše tak bude muset počkat až do návratu sultána Sulejmana.
Ubohé Heleně se nevhodnou poznámkou - když se o následníkovi trůnu zmíní jako o Mustafovi, což je pro konkubínu nepřípustné - nechtěně podaří rozhněvat jeho prchlivou matku Mahidevran. Při té příležitosti také poprvé uvidí těhotnou Fatmu, o níž jí Fidan řekne, že je princovou hlavní ženou, co Helenu zjevně dost nepříjemně zaskočí...
Krásnou hlavinku princezny Mihrimah trápí hned několik záležitostí. Kromě Firuze, která je samá přetvářka, jsou to její stále silnější city k Taşlıcalımu, se kterým si ve velké tajnosti vyměňuje velmi osobní dopisy. A ještě jsou tu samozřejmě velké výčitky svědomí, že svým tvrdohlavým postojem a odmítnutím jít spolu se sourozenci a Firuze do lovecké chaty rozzlobila svého otce, kterému se hned po jeho návratu upřímně omluví a slíbí mu, že něco takového se už nikdy nebude opakovat .
Hürrem se rozhodne vrátit princezně Hatici všechno utrpení, které jí v uplynulých letech způsobila svojí zatrpklostí a pomstychtivostí, a tak ji navštíví v paláci na Koňském náměstí a řekne jí, že Ibrahim a Nigar se znovu setkávají a že pokud se pospíší, najde je spolu v mramorovém pavilonu! Hatice se tam sice ihned vydá, ale nakonec nechá obrátit kočár a vrátí se zpět domů, aniž by se dozvěděla, jaká je pravda. Protože ji zkrátka nechce znát. Nigar a Ibrahim se v mramorové pavilonu skutečně setkali, ale jen proto, že je tam Hürrem oba vylákala - každého pod jinou záminkou. Ať už toto jejich setkání dopadne jakkoliv, tím snad nejdůležitějším výsledkem je, že si Nigar od Ibrahima vymůže slib, že ji vydá za ... Rüstema!
Myslíc na to, co jí svého času radila princezna Hatice - že má Hürrem připravit o čtvrteční noc s vládcem - se Firuz rozhodne jednat. Proto při opětovném setkání s ním po jeho návratu z lovu velmi přesvědčivě předstírá, jaká je pro cosi utrápená a užalená, přičemž naschvál odkryje výraznou modřinu po provaze, co má na krku, aby si ji vládce zcela určitě všiml a ona tak mohla nenáviděnou sokyni konečně vyhodit ze sedla!

22. díl 
Princezna Hatice začne panikařit, když uvidí, jak se její manžel, velkovezír Ibrahim, vrací z mramorového pavilonu, kde se opět setkal s jeho někdejší milenkou Nigar. Netuší, totiž, co to pro jejich vztah znamená, jestli ho to nějak ovlivní - a pokud, tak jak. To, co jí Ibrahim řekne, ji opravdu velmi překvapí...
Hürrem nepředstavitelně poníží, když z vládcového rozmaru přijde o čtvrteční noc, která jí jako jeho zákonité manželce a matce jeho dětí právem náleží a on místo ní lehkovážně upřednostní svou milenku Firuze. Do své komnaty se dostane jako v transu, vyjde na terasu, kde právě zuří bouře stejně silná a zničující, jako zoufalství a bolest v jejím nitru a pokusí se sáhnout si na život jedem, který přesně pro tuto příležitost nosí neustále při sobě. Jen díky duchapřítomné Afife se jí to nepodaří. Ta jí totiž prozradí pravdu - že sultán nestrávil s Firuze noc, ale poslal ji zpět do její komnaty !
Po prvotním obrovském štěstí v náručí milovaného muže se Helenin život v harému začíná měnit na hotové peklo! A to nejen proto, že ji velmi bolí představa, že se o prince Mustafu musí dělit se všemi ostatními jeho konkubínami a nesmí opustit palác, ani jen aby navštívila svou rodinu. Nuž a ještě je zde samozřejmě i Fatma, která se vůbec netají tím, že by byla nejraději, kdyby Helena z paláce navždy zmizela...
Na vládce udělá velký dojem, když za ním přijde Hürrem a nejenže se ani slůvkem nezmíní ani o Firuze, ani o zmeškané čtvrteční noci, ale navíc ho klidně a pokorně požádá o dovolení moci se věnovat dobročinnosti. Ještě větší dojem na něj ale udělají její další slova. Chce totiž jen jeho formální účast na této dobročinnosti a jeho podporu, o jeho peníze nestojí. Troufá si vše pokrýt ze svých vlastních zdrojů - těch, které již má k dispozici, a těch, které teprve získá od manželek vysoce postavených mužů říše.
Princeznu Hatice zjevně nepředstavitelně pobavil návrh jejího manžela Ibrahima, aby Nigar vydali za Rüstema - netuší totiž, že to bylo Nigariné výslovné přání - a tak si je oba nechá ihned předvolat, aby jim tuto radostnou novinku zvěstovala. Zatímco se Nigar tváří neutrálně, na Rüstema je hned vidět, že se mu do ženění moc nechce - a že pokud by se snad i přece jen rozhodl oženit se, jistě by si nevybral právě Nigar, kterou evidentně nemůže ani vystát!
Sümbülovi se podaří nepředstavitelně zvednout Hürrem náladu, když jí prozradí, co se dozvěděl při sledování porodní báby, která mu byla taková podezřelá. Díky ní totiž zjistil pravdu o Nigariné dcerce, která je stále naživu a kterou na příkaz princezny Hatice vychovává daleko od lidí chůva! A tak netrvá dlouho a krásně tmavooká a tmavovlasá holčička se spolu se svou druhou mámou neplánovaně přestěhují na místo, které jim vybere Hürrem...
V krátkém ani ne tak zdvořilostních, jako spíše podpichovačném rozhovoru na chodbě před vládcovou komnatou, Hürrem Ibrahimovi šikovně naznačila, že princezna Hatice sice zřejmě opravdu nedala zabít Nigarinu dcerku, ale holčička možná stále někde žije, což ale není mnohem lepší možnost, jakoby skutečně zemřela už při porodu... Velkovezírem to od té chvíle nedá pokoj, a tak si nechá předvolat Gülfem, aby mu jako dlouholetá přítelkyně a důvěrnice jeho ženy prozradila, kde je jeho dcerka pohřbena!

23. díl 
To, jaká je nyní Hürrem nešťastná a neobvykle zranitelná, si kromě Afife, které z vděčnosti za svůj život daruje vzácnou brož, všimne pouze princezna Mihrimah. I proto před mámou zamlčí, že když byla u vládce vyzvednout svého malého bratříčka, prince Cihangira, byla tam s nimi Firuze... Naneštěstí však ani jedna z nich zatím ani netuší, že šikovná manipulátorka Firuze si vládce již téměř úplně omotala kolem prstu a... Dokonce mu otevřeně řekla, že s ním chce mít dítě!
S narůstajícími pochybnostmi a nedůvěrou sužován Ibrahim se rozhodne spolu s Matrakçım a svými muži uprostřed noci vykopat hrob, ve kterém je údajně pohřbena jeho nemanželská dcerka, aby se konečně na vlastní oči přesvědčil, jaká je pravda. Když zjistí, že hrob děťátka je prázdný, Ibrahim okamžitě pochopí, že jeho dcerka žije - a že ho k ní může zavést pouze Hürrem! A tak ji vyhledá a požádá ji o to. Hürrem souhlasí, ale má podmínku - chce, aby ji Ibrahim na oplátku zbavil nenáviděné Firuze!
Helena je velmi šťastná, když jí následník trůnu, princ Mustafa, navzdory všem pravidlům nejenže dovolí navštívit její rodiče, ale dokonce se rozhodne ji i doprovázet. Když se o tom díky žárlivosti běsnící Fatmy dozví Mahidevran, pochopitelně tím není zrovna dvakrát nadšená... Obzvláště proto, že na rozdíl od ostatních konkubín Helena není otrokyně, ale svobodná žena - a její rodina má právo nárokovat si, aby si ji vzal za manželku Mustafa! Zatímco po rozhovoru s matkou, která požaduje, aby Helenu urychleně poslal zpět domů, Mustafovi začíná být jasné, že ani tato jeho láska zřejmě nebude mít šťastný konec, jeho mladší bratr syn Mehmet se těší z toho, že jeho první velká láska k půvabné služebné Kláře byla konečně naplněna!
Firuze dělá všechno pro to, aby si opět získala náklonnost princezny Mihrimah. Neváhá přitom využít každičkou příležitost, která se jí naskytne. A tak jí velmi padne vhod, když se jí podaří odchytit posla z Manisy, který jí nese zamilovaný dopis od Taşlıcalıho Yahya. Přemluví ho, aby jí ho dal a sama ho princezně zanese - a přitom jí zahraje dojímavé divadélko, jehož cílem je přesvědčit dobrosrdečnou Mihrimah, že jejím jediným proviněním je láska k vládci a že jsou si obě vlastně velmi podobné, protože jsou obě stejně bezmocné vůči lásce, která je spaluje...
Pro ubohého Sümbüla je stále obtížnější být bezpodmínečně oddaný Hürrem. A to nejen proto, že mezi jejími přáními a nátlakem velkovezíra Ibrahima a princezny Hatice je jako mezi obrovskými mlýnskými kameny, které každým dnem hrozí, že ho rozdrtí na prach... Ale především proto, že mu puká srdce, když nemůže říct Nigar, že její dcerka žije! Nuž a ve chvíli, kdy se holčička uprostřed noci zatoulá do její komnaty, mu to připadá téměř úplně nemožné!

24. díl
Pozvání Hürrem a princezny Mihrimah přijmou manželky všech vysoce postavených mužů v zemi. Ani jedna z nich však zatím netuší, proč jsou vlastně tady... Opravdu je velmi překvapí, když jim Hürrem řekne o svém plánu zřídit nadaci, přičemž od nich nežádá žádné finanční příspěvky, protože všechno dokáže pokrýt z vlastních zdrojů, ale jen o to, aby se staly členkami nadace, co všechny bez výjimky - a rády - přijmou.
Hürreminu skvělou náladu však dokonale pokazí nečekaný příchod princezny Hatice, jíž zase pořádně zkysne úsměv a tváři, když se v doprovodu Afife přijede se svou paní rozloučit Nigar. Ta se totiž právě dnes vdává za Rüstema! No svatba to není kdovíjaká, berou se totiž v zastoupení - za Nigar slib dá Sümbul, za Rüstema zase Kiraz. Nuž a manželství je ještě horší. Existuje totiž vlastně jen navenek...
Ve stejném čase vládce s napětím sleduje jednání soudců Osmanské říše, vedené velkovezírem Ibrahimem a soudcem Ebussuudom Efendim. Podle toho, jak jednání dopadne, se totiž rozhodne, zda se zákony jeho milované země budou nebo nebudou měnit.
Zatímco princ Mustafa v přestrojení za obyčejného muže na tržišti v Manise zachrání život ubohé tuláčce, která nemá nic a nikoho a neustále jen krade, v jeho paláci jsou právě vážně ohroženy dva životy, na kterých mu mimořádně záleží. Tím prvním je život jeho milované Heleny, kterou v lázni napadla od žárlivosti úplně vzteklá Fatma a téměř ji utopila v malém umyvadle... Tím druhým je jeho nenarozený syn, který se přihlásil na svět právě v této dramatické chvíli, kdy se jeho zuřící matka Fatma pokusila zbavit se své sokyně!
Hürrem se vymstí, když si před vládcem dovolí opět se navážet do jeho přítele Ibrahima, netaktně jmenuje všechny jeho hříchy a nasadí tomu celému korunu slovy, že jiný muž na jeho místě by po tolika prohřešku byl již dávno o hlavu kratší. Vládce se totiž na ni zvláštně zahledí a protiřečí jí poznámkou, jak by na tom byla jiná žena, kdyby jednala tak, jak ona... Tím ji sice umlčí, ale nijak tím neovlivní její další plány, a tak krátce nato Hürrem a Ibrahim uzavřou dohodu. On se postará o to, aby Firuze z paláce Topkapi zmizela jednou provždy - a na oplátku dostane svou dcerku!
Do paláce Topkapi rychlý posel přinese dlouho očekávanou skvělou zprávu - princ Mustafa má syna! Vládce, princezna Mihrimah a velkovezír Ibrahim se chystají hned a druhý den odcestovat do Manisy, protože je přáním následníka trůnu i jeho matky Mahidevran, aby malému princi vybral jméno právě sultán.
Princezna Hatice se rozhodne pomoci svou manželovi se splněním slibu, který dal nenáviděné Hürrem a pod falešnou záminkou, že její dcerka je nemocná, vyláká Firuze ze sultánského paláce. Namísto do paláce na Koňském náměstí ji však její průvodci odvezou do přístavu a posadí na loď! Na její velká překvapení ji tam již čeká známá tvář, kterou za ní poslal Ibrahim, sledující, jak obvykle, své vlastní plány... Sümbul!

25. díl
Když se k Hürrem donesou zvěsti o tom, že velkovezír Ibrahim splnil své slovo a odklidil jí z cesty nenáviděnou Firuze, vyhledá ho, aby na oplátku splnila svou část jejich dohody - řekne mu, že jeho nemanželská dcerka už je u něj doma, v paláci na Koňském náměstí! No dokud Ibrahim je přítomností krásné malé Kader evidentně nadšený, princezna Hatice jeho radost nesdílí. Nechce, aby holčička zůstala v jejím domě a trvá na tom, že mu najde jiný domov, s čím však Ibrahim nesouhlasí.
Vládce rozladí, když za ním místo Firuze přijde nešťastná Afife a zahanbeně mu vysvětlí, že jeho favoritku si k sobě večer nechala zavolat jeho sestra, aby otrokyniné léčivé ruce pomohli její nemocné dcerce. Nuž a z paláce na Koňském náměstí se zatím nevrátila...
Hürrem instinktivně cítí, že to, co spojuje její milovaného syna Mehmeta s půvabnou služebnou Klárou, není jen chvilkové pobláznění, a proto si oprávněně dělá obavy. A to ještě netuší, že dívka se z lásky k princi stala muslimkou, a dokonce přijala nové jméno - Nurbahar.
Po tom, co Hatice v panice zabrání svému manželovi, aby jejich společným dětem představil jejich malou nevlastní sestřičku se slovy, aby se ani neodvážil, propast mezi nimi, která se v uplynulých dnech začínala pomalu znovu zavírat, se opět doširoka rozevře. A to, že Ibrahim je nucen nechat svou nejmladší dcerku vychovávat daleko od manželských potomků, jejich ještě tak dost napjatý vztah ještě více naruší...
Když Hürrem v paláci opět zahlédne nenáviděnou Firuze a pochopí, že ji hanebně podvedli, krve by se v ní nedořezal! Ibrahim totiž pověřil svého věrného pobočníka Matrakçıho, aby krátce po tom, co Sümbul posadil Firuze na loď směřující do Egypta, sultánovu favoritku opět přivezl zpět do Istanbulu a do paláce Topkapi!
Situace v paláci v Manise krátce před avizovanou návštěvou sultána Sulejmana, Hürrem, princů Mehmeta a Cihagira a princezny Mihrimah, je více než jen napjatá. Výraznou měrou se o to přičinili nejen nepokoje v harému po příchodu mladé zlodějky, kterou nedávno z ulice zachránil následník trůnu, princ Mustafa, ale i jeho zjevně beznadějná láska ke krásné Heleně. Protože pokud si ji nevezme za manželku, což by vzhledem k jeho současné i budoucí postavení byl nepředstavitelný precedens, její rodina bude mít právo soudit se, co by na sultánovu rodinu uvrhlo nepěkné světlo. Takže je bohužel jasné, že ji bude co nejdříve muset poslat zpět k její rodině, z čehož mu však puká srdce...
Před odchodem do Manisy se Hürrem setká s věrným Rüstemem, aby mu řekla o Ibrahimové zradě a dohodla se s ním na dalších krocích. Tím nejhlavnějším je pochopitelně, aby ji konečně zbavil Firuze! A tak mu důrazně klade na srdce, aby tento otravný "problém" nějak - a je jí opravdu úplně jedno jak - definitivně vyřešil, dokud se vrátí z Manisy!
Princ Mehmet je upřímně šokován, když z rozhovoru s otcem mezi řádky vyrozumí, že v jejich říši je vskutku běžným jevem, že muž, který nastoupí na trůn, sáhne na život všem svým sourozencům, aby nikdo z nich nemohl za žádných okolností ohrozit jeho postavení. V tomto světle totiž Mehmet, na rozdíl od své matky, vztah se svými bratry ještě nikdy nevnímal...

Mahidevran je velmi spokojená, že správně odhadla povahu nové otrokyně, která přísahala, že ačkoli za branami paláce byla zlodějkou, poté, co ji princ zachránil, je už jinou ženou a peníze, co zmizely jedné z konkubín rozhodne neukradla - skutečně se totiž ukázalo, že je nevzala. Na druhé straně ji ale řádně zlobí, že situace s Mustafovou favoritkou Helenou stále není uzavřena k její spokojenosti, že dívku ještě neposlali zpět k její rodině!

26. díl
Pobyt vládce a jeho doprovodu v Manise se začne vyvíjet netušeným směrem, který mnoha nečekaně a velmi příjemně překvapí, ale jiné hluboce zklame. Významný podíl na tom má sám panovník, který dá prvorozenému synkovi svého nejstaršího syna Mustafy...své jméno! Zatímco následník trůnu, jeho matka Mahidevran a favoritka Fatma září spokojeností a velkou hrdostí z malého Sulejmana, Hürrem se musí velmi ovládat, aby kyselý výraz na její tváři jakžtakž dostala dostat pod kontrolu a každý hned neviděl, jak moc ji vládcův čin šokoval a ranil....
Nezdravě velké ego velkovezíra Ibrahima opět velmi tvrdě narazí na realitu po rozhovoru se soudcem Ebussuudem Efendim, který má na mnohé významné kroky celostátního i mezinárodního významu - ale například i na umění či na lidský charakter - diametrálně odlišné názory, jako on. Ibrahima však ještě více popudil oprávněné obavy, že starý soudce je zjevně vládci názorově mnohem bližší, než kdy byl on!
Strach z toho, že po tom, co její manžel našel malou Kader, která si od prvního momentu zcela podmanila jeho srdce, ho definitivně ztratí, nutí Hatici dělat jednu chybu za druhou. Čím více si ho chce připoutat, čímž pevněji mu chce přitáhnout otěže, tím se mu více vzdaluje a odcizuje...
Když Mahidevran pochopí, že její velká láska k sultánovi ji učiní šťastnou pouze v její vzpomínkách a že už nikdy, ať bude žít jakkoliv dlouho, nespočine v jeho náručí, hluboce to jí otřese. Zatímco její oči planou i po tolika letech horkou láskou k němu, v jeho očích je vidět jen soucit... A tak si hněv velmi šikovně vybije na někom, kdo je na tom v této chvíli ještě o něco bídnější jako ona - na Hürrem! A to nejen štiplavý poznámkami o Firuze, ale například i tím, že ji ubytuje v komnatě, kde před lety bydlela ona sama s tehdejším následníkem trůnu Sulejmanem!
Princezna Mihrimah si dohodne tajné setkání s Taşlıcalım Yahyahou - pod záminkou, že mu vrátí sbírku jeho básní. Nakonec mu však dá jen kopii jeho sonetů, neboť originál si chce ponechat - konec konců, mladý básník je tak či tak věnoval jí... Setkání s milovanou ženou a její vytoužená přítomnost mu možná i proto dají na chvíli křídla a dodají mu odvahu, aby se jí konečně vyznal ze svých citů, ačkoli tím riskuje, že přijde o hlavu...

Firuze neskutečně odpuzuje, když zjistí, že její ochránkyně Afife změnila názor jako na Hürrem, tak i na její vztah a budoucnost po vládcovém boku. Nuž a zcela jí zamrzne úsměv na tváři, když se od staré ženy dozví, jaká neuvěřitelně silná a oddaná je Hürremina láska k Sulejmanovi a jaký velký respekt k ní kvůli tomu cítí. Afife jí totiž řekne, že její sokyně se skutečně chtěla po domnělé ztrátě životní lásky otrávit - a že jen díky prozřetelnosti a její osobnímu zásahu se tak nestalo!
Kdoví, jestli je to kvůli dlouhému odloučení od otce a sourozenců nebo kvůli tomu, že už dávno není chlapcem, ale mužem, no následník trůnu si snad poprvé ve svém mladém životě začne bolestně uvědomovat, jaký je vládcův vztah k jeho mladšímu bratrovi Mehmetovi srdečnější, upřímnější a otevřenější. A také, že nejenže by Mehmet evidentně velmi rád později usedl na trůn místo něj, ale že i sám sultán by ho zjevně raději viděl jako svého nástupce! Nečekanou disharmonii mezi Sulejmanem a Mustafou ještě umocní nepěkný incident na tržišti v Manise, když zhrzený Helenin ženich obviní prince z únosu své nevěsty a z toho, že ji a její rodinu, ale i vládnoucí dynastii uvrhl do hanby, protože si ji nevzal za manželku. Ale když se zamilovaný Mustafa otci svěří, že se s Helenou skutečně chce oženit, situace se ještě zhorší - ani vládce, ani Mahidevran totiž takovou možnost nevítají!
Arogance velkovezíra Ibrahima a z ní pramenící osudové neodpustitelné chyby dosáhnou nový vrchol. Naneštěstí se tak stane během oficiální audience na mezinárodní úrovni, když Ibrahim před šokovánými zraky dvorního zapisovatele a vyslance Francouzského království přirovná panovníka Osmanské říše k lvu a sebe k jeho pánovi a krotitelé, který ho vychovává pevnou holí!

27. díl
Zatímco na lovu se syny vládce nostalgicky vzpomíná na dny své mladosti, kdy v maniských lesích trávil nejkrásnější chvíle svého života ve společnosti svého nejlepšího přítele a téměř bratra, dnešního velkovezíra Ibrahima, ten se v sultánského paláci před vyslancem Francouzského království stále arogantněji a blaženě napařuje. Jakoby se snad cítil být více sultánem, než samotná hlava Osmanské říše!
Manželské soužití Nigar a Rüstema je jako ledové peklo... Ačkoli ona se velmi snaží být mu dobrou a poslušnou ženou, ačkoli zřejmě nikdy nespočine v jeho náručí natož posteli, jemu její úslužnost, pokora a opatrné snahy o sblížení zjevně dost překážejí. A dělá vše pro to, aby je již v zárodku udusil. Koneckonců, musí nyní myslet na úplně jiné věci. Slíbil přece své paní Hürrem, že do jejího návratu z Manisy vyřeší problém jménem Firuze...
No ani Nigar nemá nazbyt času na přemýšlení či smutnění, protože ji navštíví Matrakçı a odvede ji do domu, ve kterém uvidí Ibrahima, jakousi ženu a malou Kader, to krásné děvčátko, které již párkrát viděla v harému paláce Topkapi - a řekne jí, že je to její dcerka, kterou na výsostné velkovezírovo přání bude moci právě v tomto domě navštěvovat!
Během vážného rozhovoru prince Mustafy a prince Mehmeta o dávném krutém zákoně, který umožňuje tomu, kdo nastoupí na trůn zabít všechny sourozence, aby ho nijak neohrozily, právě když Mustafa bratrovi slíbí, že po jeho nástupu na trůn k ničemu takovému určitě nedojde, se stane něco strašného! Šíp neznámého střelce totiž zasáhne prince Mehmeta do zad a vážně ho zraní!
Rüstem se šikovně podaří využít, že si Firuze chce zajezdit na koni, kterého jí prý daroval sám sultán - je ale opravdu dost zvláštní, že kromě Rüstema o tom nikdo jiný neví... V každém případě, ať už je pravda jakákoliv, Rüstemovi se podaří narafičit pokus o vraždu sultánové favoritky jako nehodu, protože poté, co se jí uvolní sedlo, Firuze spadne z koně. Rüstem by jí už už zlomil vaz, aby "tragickou nehodu" dokonale zakončil, ale když si všimne tetování, které má Firuze na krku, rozhodne se jinak a nechá ji naživu...
Když Mustafovi muži přinesou Mehmeta v bezvědomí do paláce v Manise, zavládne v něm strach, zděšení a panika. A také pochybnosti... Protože tentokrát už nejen Hürrem bliklo v hlavě, že za útokem na život jejího syna by mohly stát jeho bratr a jeho matka Mahidevran! Jenže je tu i dost pravděpodobná možnost, že nejenže je viníkem někdo jiný, ale dokonce i jeho úmysly a cíl byly původně jiné, a sice, že za útokem třeba hledat zhrzeného Helenina ženicha, který se chtěl zbavit nenáviděného soka Mustafy... Tak či onak, Hürrem dostane od vládce slib, že viníka po zásluze potrestá a připraví ho o život - ať už je to kdokoli!

28. díl
Následník trůnu princ Mustafa je otřesen z útoku na svého milovaného bratra, prince Mehmeta - ještě více však z toho, že jeho otec, sám velký sultán Sulejman, se na něj dívá s pochybnostmi jak na vraha! Je zděšen, zahanben a pochybuje o všem a o každém - dokonce i o své matce Mahidevran, kterou zapřísahá, aby mu řekla pravdu, jestli náhodou právě ona nemá s útokem na Mehmeta něco společného! Sice mu viditelně uleví, když řekne ne, no oba vědí, že pokud se Mehmet ze svých zranění nedostane, je s nimi oběma konec. A také, že v tom nějakým způsobem jistě bude mít prsty Hürrem...
Po tom, co u malé Kader našla Nigar a v návalu zlosti ji odtud vyhnala, je princezna Hatice pořádně znejistěná. A je ochotná udělat cokoliv, aby předešla případnému dalšímu pobláznění svého manžela, velkovezíra Ibrahima - dokonce mu i navrhnout, aby holčičku vzal k nim domů a vychovávali ji spolu s jejich společnými dětmi. S tím však Ibrahim nesouhlasí! Stejně jako s prosbou Nigar, aby svěřil jejich dcerku, které on sám dal nové jméno Esma Nur, do výchovy jí, ačkoli by se proto neváhala dokonce i rozvést s Rüstemem!
Přestože v celé Osmanské říši není problému či sporu, který by nedokázal vyřešit, pro co si ho sám vládce tak velmi váží, ve své vlastní rodině si soudce Ebussuud Efendi bohužel rady neví! Jeho vlastní syn hanebně šlape po jeho dobrém jménu a postavení, když se po večerech omámený alkoholem baví v podnicích nabízejících společnost cizích žen, ačkoli doma ho s pláčem čeká jeho vlastní...
Když se princ Mehmet po nekonečně dlouhých hodinách modlení jeho matky a krásné sestry Mihrimah nakonec probere z dlouhého bezvědomí, atentát na něj najednou všichni uvidí v novém, pravém světle! Podle Mehmeta totiž útok nebyl mířený proti němu, ale proti jeho staršímu bratrovi Mustafovi. Jelikož útočníka zahlédl, chtěl bratra ochránit - a jen proto si šíp našel jeho a ne toho, komu byl původně určen!
Na Matrakçıho upřímnou otázku, zda si snad i on nepřál, aby jeho nemanželská dcerka vyrůstala spolu s nevlastními sourozenci pod jednou střechou, Ibrahim upřímně odpoví, že ne - že od první chvíle, jak se dozvěděl, že holčička žije, ji plánoval vychovávat jinde. Protože chtěl, aby byla svobodná. To je totiž výsada, se kterou se ani ona, ani on sám bohužel nenarodili. O své dvě manželské děti takového obavy nemá, protože ty svobodu dostali do vínku spolu s vysokým postavením v Osmanské říši.
Loučení těch, co po ne zrovna nejpříjemnější návštěvě odcházejí zpět do Istanbulu, a těch, co zůstávají v Manise, neprobíhá právě nejharmoničtěji... A to nejen proto, že ačkoli vládce potěšilo, že se jeho synové tak oddaně milují a chrání a že si nejdou po krku, kvůli Mustafovému selhání, za které považuje jeho lásku k Heleně, je odměřený a nevrlý. Jelikož je důrazně proti jeho svatbě s ní, vydal v tomto směru i náležité příkazy, stejně jako k potrestání Helenina bývalého snoubence! Neméně napjaté je i nepříjemné a pošťuchovací loučení Mahidevran a Hürrem, které je plné skrytých hrozeb a narážek... Nuž a Hürrem nijak nepřidá na dobré náladě ani to, že si - naštěstí zjevně jako jediná - všimne, že její krásná dcera se kamsi vytratila ne proto, že si někde něco zapomněla, ale proto, že se byla loučit s Taşlıcalım Yahyahou!
Návrat do paláce Topkapi je pro většinu sultánového doprovodu i pro vládce samotného velmi příjemný a uklidňující. Tedy, až na Hürrem pochopitelně... Té totiž dokonale pokazí i tak ne zrovna nejlepší náladu setkání s nenáviděnou Firuze, která je stejně chladně krásná, blahosklonně neuctivá - a zejména stále ještě živá - jako když odcházeli do Manisy. A to navzdory její absolutně jednoznačným instrukcím, které dala Rüstemovi!

29. díl
Po rozhovoru se svou matkou Mahidevran, jejíž názor na "problém" jménem Helena Ebuzziya je bohužel úplně stejný, jako názor vládce... Je nálada prince Mustafy na bodu mrazu. Pochopitelně proto v této chvíli nechce vidět ani Helenu, ani Fatmu s věčně kyselým a ublíženým výrazem na tváři... Vlastně chce vidět jen jednoho jediného člověka. Vlastně spíše človíčka. Malého prince Sulejmana.
Hürremin velký hněv a zklamání, že Rüstem v době její nepřítomnosti nesplnil její přání a nezbavil ji jednou provždy nenáviděné Firuze, je rázem zapomenut, když se dozví o důvodu, proč se rozhodl jinak. Na její tváři se po velmi dlouhém čase rozhostí široký, zlý úsměv... A krátce nato, s pocitem dokonalého zadostiučinění za všechna příkoří, které si kvůli této ženě vytrpěla, zavolá stráže a dá Firuze hodit do žaláře! Když překvapené Afife, kterou zburcoval zděšený Kiraz, navíc řekne, že každý, kdo se Firuze pokusí dostat z vězení, přijde o hlavu, stejně jako ona, vybere se stará kojná za vládcem, aby ho o všem informovala. Je velmi zmatená, protože se zdá, že přesně o to její paní Hürrem jde... Vládce je však mimo palác, řeší s Hızır Reisem záležitosti říše!
Když se Nigar od manžela dozví, že se už zanedlouho budou muset přestěhovat do Sancaku - protože Rüstemovo povýšení navrženo velkovezírem Ibrahimem sultán po intervenci své sestry, princezny Hatice, překvapivě podpořil - zhroutí se jí svět. Nedokáže a nechce si ani představit, že nyní, když po letech smutku a trápení konečně mohla vidět a obejmout svou dcerku, se s ní má opět rozloučit...
Když se sultán Sulejman večer v relativně dobré náladě vrátí do paláce Topkapi a Afife jej informuje o tom, co nařídila Hürrem, nesmírně ho to rozzlobí a okamžitě se vybere do harému a dožaduje se od svých dětí přiměřeného vysvětlení. Ať už očekával cokoliv, to, co se dozví, to jistě nebylo. Když mu totiž řekne, že před nimi všemi Firuze po celé ty roky ukrývala děsivé tajemství anv očích Firuze spatří cosi, co tam nikdy předtím nebylo ani stopy - nefalšovaný strach - uvědomí si, že tentokrát rozhodně nejde o žádný Hürremin rozmar.
Nuž a když mu Hürrem vysvětlí, že tetování na krku Firuze je znakem příslušnosti k Safíjovců - perské dynastii, která je úhlavním nepřítelem Osmanské říše - hluboko to jím otřese. Ačkoliv je již pozdní večer, pošle muže do paláce na Koňském náměstí, aby mu okamžitě přivedli velkovezíra Ibrahima, od kterého žádá vysvětlení, jak se něco takového vůbec mohlo stát?! No ani zjevně dost šokovaný Ibrahim nedokáže přimět Firuze mluvit, svou verzi pravdy je ochotna říct jen a jen vládci - jinak ji prý mohou rovnou zabít...
Když se Mahidevran dozví od Fidan, že ji princ Mustafa pověřil přípravami svatby, protože se navzdory vůli své matky i otce rozhodl oženit se s Helenou, je na pokraji nervového zhroucení. Je rozhodnuta udělat cokoliv, opravdu cokoliv, aby následníka trůnu přinutila změnit jeho rozhodnutí!

Vládce nakonec přistane na prosbu Firuze a rozhodne se poslechnout si její příběh mezi čtyřma očima. Firuze mu předvede dokonalé divadélko s množstvím přerývaných vzlyků a záplav slz, ve kterém mu prozradí, že je sice sestřenicí jeho úhlavního nepřítele, ale celá její rodina prý zahynula na útěku před ním a jeho tyranií. Nuže a o svém původu údajně nejprve mlčela ze strachu, aby ho nevyužili proti ní - nebo ji proti její dynastii - no a později proto, že měla strach, aby jej musela opustit. Protože jak rozená muslimka nesmí být v jeho harému a smí s ním zůstat, jen pokud si ji vezme za manželku, tak káže zákon. A odloučení od něj by prý nepřežila, protože se do něj osudově zamilovala...