Rozhodnutí o osudu Firuze je pro vládce zjevně mnohem těžší, než by si tato v podstatě dost jednoznačná situace vyžadovala. Dokonce těžší, než pro šokovanou princeznu Hatici, přiznat, že se, co se týká jí, zmýlila a Hürrem měla pravdu! A tak, dokud padne definitivní Sulejmanovo rozhodnutí, zda Firuze vydá katovi nebo ji pošle do vyhnanství, bude na něj jeho někdejší favoritka čekat v žaláři!
Zpráva o chystané svatbě následníka trůnu prince Mustafy s Helenou, kterou před ní cíleně zmínila jeho matka Mahidevran, přesně podle očekávání pořádně pohne Fatmě žlučí! Ubohá žárlivá naivka ani netuší, že má být v této záležitosti ideálním obětním beránkem - buď Helenu odstraní a postihne ji zasloužený trest, nebo ji zlikviduje někdo jiný, oddaný Mahidevran, a vina i tak padne na Fatminu nepříliš bystrou hlavu! Hlava...o tu v Mustafových rukou konečně po zásluze přijde Helenin bývalý snoubenec, který se odvážil vztáhnout ruku na jeho život a vážně přitom zranil jeho bratra, prince Mehmeta!
Když velkovezír Ibrahim potvrdí vládci Firuzin životní příběh jako pravdivý, a že tedy Firuze není špiónka, ale jen oběť vlastní krvelačné rodiny, panovník ji přikáže propustit z vězení a pošle ji opět do harému, do komnaty pro favoritky. Hürrem to pochopitelně hluboce raní a velmi rozzlobí - obzvláště když si během rozhovoru s vládcem uvědomí, že Firuze jako muslimka bude moci zůstat v paláci i nadále jedině tehdy, pokud si ji sultán vezme za manželku! A to by změnilo úplně všechno...
Nebýt horkokrevné Diany, kdoví, jak by ostatně nešťastná Helena dopadla?! Mahidevraniné oddané otrokyně jí totiž uprostřed noci nastražili past a hodí ji přímo do jámy lvové - v tomto případě Fatminé komnaty! To proto, aby mohla argumentovat tím, že jen uškrcením Heleny bránila svůj život a život svého syna, na který se jí sokyně prý odvážila hanebně sáhnout. Ale díky Dianě je Helena stále naživu - a svatba, se kterou nikdo kromě následníka trůnu nesouhlasí, stále aktuální .
Vládce se nakonec rozhodne být k Firuze sice milosrdný a velkodušný, ale přece jen ne až natolik, aby ohrozil svou rodinu, kterou nadevše miluje. A tak jí oznámí, že ještě v tento den musí opustit palác Topkapi, svůj nový domov najde v lovecké chatě na pobřeží v Amasye, což je asi den cesty koňmi od Istanbulu - a také to, že právě teď je to naposledy, co se vidí. Už se to nebude opakovat.
Hürrem byla připravena v případě vládcového rozhodnutí v její neprospěch ukončit svůj život jedem, který nosí stále při sobě, takže není divu, že její pořádně uleví, když jí Afife přijde oznámit jeho finální verdikt. Samozřejmě, že si také nemůže nechat ujít jedinečnou příležitost triumfovat nad nepřítelkyní, která ji připravila o pocit jistoty, rodinné zázemí a udělala jí na velmi dlouhý čas ze života peklo na zemi - a patřičně si vychutnat její dramatický odchod z harému!
Mahidevran se rozhodne přitvrdit v boji o odstranění Heleny z paláce v Manise, a tak vyšle Taşlıcalıho Yahyu jako posla do Istanbulu, za velkovezírem Ibrahimem, v němž svého dávného přítele a ochránce požádá o pomoc - v postatě ho žádá o intervenci u jejího syna, aby ho přivedl k rozumu a docílil tak to, v čem všichni ostatní dosud selhaly, a sice aby Mustafa zrušil plánovanou svatbu a poslal Helenu zpět k jejím rodičům.
I když je Nigar rozhodnutá udělat cokoli, jen aby nemusela opustit nově nalezené dcerku, vůbec se jí nedaří, nikdo není ochoten jí pomoci - ani Esmin otec Ibrahim, ani její chladný manžel Rüstem. Ten sice sám není dvakrát nadšený z povýšení, kvůli kterému musí už zanedlouho opustit Istanbul, ale po rozhovoru se svou paní Hürrem již svou situaci nevidí až tak černé, jako předtím. Právě naopak. A kromě toho má plné ruce práce plněním Hürreminých přání. Tím nejdůležitějším samozřejmě je postarat se o to, aby Firuze už nikdy více nebyla její problémem - zkrátka nějakým mazaným způsobem zařídit, aby ji našli její nepřátelé a navždy ji umlčeli!
31. díl
Zdá se, že ani odchod nenáviděné sokyně Firuze, od kterého si tolik slibovala, nezaručí Hürrem klidný spánek a štěstí. Jako by ji snad vládce chtěl vytrestat za ztrátu své oblíbené favoritky, cíleně ji přehlíží, stejně jako její snahy o sblížení... I její komnatu navštěvuje jen proto, aby viděl malého prince Cihangira, na ni se ani nepodívá! Jenže...Zdání někdy klame.
V paláci Topkapi to zatím nikdo netuší, ale žena, která právě opustila brány sultánova harému, vůbec není sestřenice perského šáha, ale zkušená špiónka jménem Hümeyra, která pro něj pracuje a která si jen přivlastnila identitu Firuze a její životní příběh, aby jej bylo lehké ověřit a naopak těžké odhalit její skutečnou identitu! Sotva za sebou nechala Istanbul, už si ji i našli vojáci jejího pána, aby ji k němu odvedli.
Aby zapomněla na své soukromé trápení, začne se Hürrem naplno věnovat dobročinnosti. Výraznou motivací je nejen sultánů nečekaně štědrý dar z palácové pokladny, ale i příslib soudce Ebussuuda Efendiho, že nejenže se jeho žena stane členkou její dobročinného výboru, ale že i n on sám jí podá pomocnou ruku. No ani myšlenky na dobročinnost nijak neotupili Hürremin instinkt šelmy, a tak jí pozornosti neujde nečekaná přítomnost Taşlıcalıho Yahya v zahradě paláce Topkapi, kde se v té chvíli prochází i její dcera, princezna Mihrimah. Proto prostřednictvím Sümbüla pověří Rüstema, aby mladého básníka nespustil z očí!
Pomalu se zotavujícího prince Mehmeta, na rozdíl od jeho otce, vůbec nepotěší, když jim poslové z Manisy přinesou dar od jeho bratra, prince Mustafy. Ten jim totiž spolu s dopisem, ve kterém jim oznamuje dopadení a odpovídající potrestání muže, který postřelil Mehmeta, poslal ve vědru i jeho hlavu!
Taşlıcalı Yahya udělá osudovou chybu, když mimořádně důležitý dopis adresovaný Mahidevran, který mu svěřil velkovezír Ibrahim, nezvládá přivést do Manisy osobně, jako je jeho povinnost, ale svěří ho jednomu ze svých průvodců. Rüstem si totiž na něj počká, zastřelí ho, dopis mu vezme a předá jej své paní Hürrem. A ta, když si dopis přečte, se okamžitě vybere za vládcem! To, co se v dopise píše, totiž lze samozřejmě v tom správném světle, interpretovat jako Ibrahimovu zradu vládci. A to je přesně to, na co Hürrem celé roky čekala - důvod k tomu, aby se nenáviděného Ibrahima nadobro zbavila!
Ze strachu, že milovanou dcerku Esmu Nur už možná nikdy v životě neuvidí, využije Nigar chvilkovou nepozornost dceřiné chůvy a holčičku unese! Naneštěstí však konala pudově, bez plánu, a tak netrvá dlouho a v jejích stopách se vydá nejen její bývalý manžel Matrakçı, jehož zburcovala na smrt vystrašená Esmina chůva, ale i ten současný Rüstem, který po příchodu domů našel jen prázdné pokladničky a krabičky od šperků, hned věděl, která bije!
Ve vládci každou minutou narůstají pochybnosti o jeho někdejším nejlepším příteli Ibrahimovi a důvodech jeho lživých tvrzení, že cestuje do Edirne začít s přípravami na výpravu do Itálie, ale místo toho se na žádost Mahidevran setkává s následníkem trůnu, princem Mustafou v Burse. Ve skutečnosti však tím důvodem není spiknutí za účelem urychlení Mustafového nástupu a trůn, jak vládci dramaticky vylíčila Hürrem, ale Ibrahimové intervence u Mustafy, aby se neprotivil svému otci a neženil se s Helenou...
32. díl
Po návratu z Bursy čeká velkovezíra Ibrahima doma velké překvapení, a rozhodně ne příjemné! Pochybnostmi zmítaný vládce totiž do paláce na Koňském náměstí poslal pašu Ayaşe a hrstku vojáků, aby Ibrahima okamžitě přivedli do paláce Topkapi, kde se bude ze svých lží zodpovídat přímo sultánovi! Přestože si panovník Ibrahimovo vysvětlení vyslechne a přesto, že mu zjevně řádně pohne žlučí, ho i přijme a jeho dopis adresovaný Mahidevran spálí, vytoužený klid v duši to nepřinese ani jednomu z nich... Obzvlášť kvůli Hürrem, se kterou nyní Ibrahim vstoupil do otevřené války a která se nejen proto nemíní vzdát jedinečné šance obrátit sultána Sulejmana proti němu a zničit ho!
Ledaže otevřený boj se sedmihlavou dračicí Hürrem, jak ji sám nazval, není jediný problém, kterému Ibrahim musí čelit... S dalším, z jeho pohledu mnohem závažnějším, ho totiž konfrontuje jeho dlouholetý přítel a pobočník Matrakçı, který mu přinese špatné zprávy - že Nigar unesla jeho dcerku Esmu Nur a zmizela neznámo kam! A to ještě ani netuší, že Nigar si už koupila místo na lodi, která ji už za týden má i s dcerkou odvézt daleko od Istanbulu... Kromě toho však Ibrahima rozzlobí i zjištění, že Rüstem, o kterém byl přesvědčen, že Nigar pomáhá, má v této věci čistý štít - že ho o všechno okradla a utekla. Také ho dost překvapí, když se od něj dozví, že Nigar nikdy nebyla jeho ženou a hned, jak ji najdou, ji zavrhne!
Heleně se zhroutí celý svět, když jí milovaný Mustafa, jehož návratu se už nemohla dočkat, řekne, že jejich plánovaná svatba se nakonec konat nebude a že už zítra ji posílá zpět domů, k rodičům... Ačkoli to následníkovi trůnu zjevně trhá srdce, nezadrží ji a nechá ji odejít. V uších mu totiž stále znějí slova jeho učitele vychovatele Ibrahima, jimiž mu sňatek s Helenou vymluvil. Když ji na druhý den pozoruje, jak s hrdě vztyčenou hlavou navždy odchází z paláce v Manise i jeho života z nebe se na zem se snesou husté závoje dešťových slz...
Pokud osud až dosud držel nad mladým básníkem Taşlıcalım Yahyaou ochrannou ruku, dnes se mu obrátil zády, a to hned ve více směrech. Nejprve musí vzdorovat hněvu velkovezíra Ibrahima za to, že jeho list, za jehož doručení mu osobně ručil, svěřil jakémusi poslovi jen proto, aby mohl být o něco déle s ženou svého srdce! Nuž a později zase ještě mnohem většímu hněvu Hürrem, která odhalí jeho zakázanou lásku k princezně Mihrimah - a za tu mu v případě, že by se o něm rozhodla nemlčet, hrozí smrt! Jenže Hürrem nechce, aby její dcera smutnila kvůli jeho smrti, a tak ho nechá odejít, ale s tím, že jí jednoho dne bude muset za její milosrdnost zaplatit!
Vládce na smrt vyděsí až příliš živý prorocký sen, ve kterém vidí na svém trůnu sedět nového sultána, svého nejstaršího syna Mustafu - a po jeho pravici jeho pravou ruku, Ibrahima! Oba se tváří neobyčejně chladně, ba až krutě. Nuž a když mu snový Ibrahim ze zakrváceného jutového pytle, které pevně drží v ruce, vysype k nohám hlavu jeho milovaného druhého syna, prince Mehmeta, ledový až zmáčený vládce se s výkřikem a od dosud nepoznaného strachu silně bušícím srdcem probudí a sotva lapá po dechu ...
Mnohem těžší, než zachránit bídný život Taşlıcalıho Yahya, bude přesvědčit Mihrimah, aby na něj a na silné city, které k němu chová, zapomněla. Když se Hürrem nepodaří zamluvit ji slovy, že její dcera přece ještě nemůže vědět, co je to láska, rozhodne se na Mihrimah přitlačit. Řekne jí, že o osudu svého milého rozhodne ona sama. Pokud matce slíbí, že ho už nikdy v životě neuvidí, Hürrem mu odpustí jeho opovážlivost a bude o ní mlčet. No jestli ne...!
33. díl
Ubohá , ubohá Nigar... Celý týden, co se s milovanou dcerkou Esmou Nur ukrývala před svými pronásledovateli, se nemohla dočkat tohoto dne - dne, kdy má z přístavu konečně vyplout loď, která je odveze do bezpečí do jejího rodiště. Naneštěstí jí však ta radost nebude dopřána, protože obchodník, kterému za cestu domů zaplatila téměř všemi svými úsporami, ji zaprodal! A tak, na její obrovské zděšení, krátce poté, co s dcerkou vejdou do podpalubí, se tam objeví velkovezír Ibrahim a holčičku jí vezme. Pak ji v hněvu udeří a téměř uškrtí! Vzpamatuje se doslova v poslední chvíli. Na odchodu jí ještě nenávistně šplechtne do tváře, že dcerku už nikdy v životě neuvidí - a jako důkaz, že tu vůbec byl, tady po něm zůstane jen zvířený prach...
I když Hürrem velmi těší, že vládce ji i děti požádal, aby spolu dnes večer v jeho komnatě povečeřeli, ale na druhé straně jí však řádně kazí náladu, že se Ibrahimovi nakonec podařilo zhatit její plány tím, že následníkovi trůnu, princi Mustafovi vymluvil jeho plánovaný sňatek s Helenou. A rozhodně ji netěší ani to, že Sulejmanovi neušlo, že smutek princezny Mihrimah má nějakým způsobem na svědomí právě ona.
Hněv, zklamání a zatrpklost princezny Hatice z nepředstavitelného a (nejen) z jejího pohledu velmi nebezpečného nárůstu Hürreminé moci jsou opravdu nesmírné. Nedokáže myslet na nic jiného, než na způsob, jakým se Hürrem definitivně zbavit! Ale protože dokud je v bezpečí paláce Topkapi to určitě nebude možné, rozhodne se podniknout všechny potřebné kroky, aby urychlila její odchod do Sancaku, kam podle tradic bude muset odcestovat spolu se synem, když nadejde jeho čas...
Jenže i Hürrem je rozhodnuta kout železo, dokud je ještě pořádně horké, a tak v až nezvykle otevřeném rozhovoru s pašou Ayaşem mezi čtyřmi očima mladému ctižádostivému hodnostáři naznačí, že v případě, že by se současnému velkovezírovi něco přihodilo nebo by nedejbože zemřel, právě v něm vidí jeho více než důstojného nástupce!
Setkání Hatice, Gülfem a Hürrem před komnatou princezny Mihrimah se nese v ještě o něco napjatějším a nepřátelštějším duchu, jako obvykle. Urážky střídají výhrůžky - některé skryté, jiné otevřené... Zlostně prskající Hatice až zamrazí, když ji Hürrem tvrdě uzemní slovy, že k tomu, aby ji dostali z paláce, musí udělat jediné - zabít sultána! Protože jen ve světě, kde jeho už není, není místo ani pro ni...
Mahidevran velmi znepokojí špatné zprávy, které jí z hlavního města přinese Taşlıcalı Yahya. No ještě více, než informace o tom, že tajné setkání jejího syna s velkovezírem Ibrahimem v Burse bylo prozrazeno, ji vystraší osobní dopis od Ibrahima, který jí Taşlıcalı Yahya předá. Varuje ji totiž, že zákopová válka mezi ním a Hürrem se změnila na otevřený boj - a že tím pádem ani ona, ani Mustafa již nejsou v bezpečí a musí ještě pozorněji prověřovat všechna jídla, oděvy a dary a ještě více o všem a každém pochybovat!
Princ Mehmet je naneštěstí příliš mladý, příliš nezkušený a příliš prchlivý na to, aby si uvědomil, že je jen figurkou na šachovnici, kterou velkovezír Ibrahim ve snaze uštědřit jeho matce co nejtvrdší ránu, ze které se nikdy zcela nevzpamatuje, šikovně posouvá přesně tam, kam chce! Jen proto ho naoko podporuje a dodává mu odvahu, aby zašel za vládcem a vymohl si od něj dovolení připravit se na brzký odchod do Sancaku. Nuž a přesně to nezralý Mehmet s horkou hlavou i udělá! Naneštěstí krátce po jeho odchodu z otcovy komnaty přijde vládci opět nevolno. Po pár nejistých krocích se v křečích zhroutí na zem a upadne do bezvědomí!
34. díl
Když se princ Mehmet přijde své matce Hürrem pochlubit, že se souhlasem vládce již na jaře odejde do Sancaku, v Hürrem by se krve nedořezal. Rozrušená se okamžitě vybere do sultánové komnaty, aby si s ním o tom promluvila. Na svůj hněv však okamžitě zapomene a téměř zešílí od strachu o život milovaného muže, když ho najde bezvládného ležet na terase! Jeho život visí na vlásku... Když se o tom dozvědí velkovezír Ibrahim a princezna Hatice, okamžitě spěchají do paláce Topkapi. A tím se bohužel špatné zprávy nekončí - palácový lékař totiž zjistí, že vládce někdo otrávil!
Dokud jsou všichni Sulejmanovi blízcí touto zprávou jako ochromeni a nejlepší lékaři země, vedeni zkušeným synem oddané Afife, horečně hledají lék, který snad zachrání vládci život, Hürrem si je téměř úplně jistá tím, že v útoku na život jejího manžela mají prsty Ibrahim a Hatice. Koneckonců, oba se jí nedávno dost tvrdě vyhrožovali, že poteče krev a ona bude trpět...
Prince Mustafu vyděsí až příliš živý a reálný sen, ve kterém ho navštíví jeho učitel a vychovatel Ibrahim a sdělí mu, že život jeho otce se krátí a on ho už o jeden či dva dny vystřídá na trůnu! A vystraší ho ještě cosi - v tom snu totiž vidí Ibrahimův stín zvláštní, jakoby prorocky zdeformovaný - je totiž bez hlavy! Když o tomto snu na druhý den řekne své mámě Mahidevran, i ona se vyděsí. Protože oba, ať už se jakkoliv snaží přesvědčit se o opaku, cítí, že to nevěstí nic dobrého.
Utrápená Hürrem se ani na krok nehne od vládcového lůžka, po celou dobu se při něm modlí za jeho záchranu. A její modlitby jsou nakonec vyslyšeny - nad ránem se vládce konečně probere z bezvědomí. Je sice velmi slabý, ale plně při smyslech. A chce vidět svou rodinu. Překvapivě však požádá Ibrahima, aby z komnaty odešel, čímž v podstatě poprvé muži, kterého kdysi nazýval svým bratrem, dá otevřeně najevo, že ho za člena své rodiny nepovažuje!
Ve snaze najít viníka, který vládce zjevně trávil už celé měsíce, nechá Ibrahim celý palác obrátit vzhůru nohama. Nechá vyměnit a vyslechnout všechno služebnictvo i stráže, které byly se sultánem v styku, rovněž nařídí vyměnit a prozkoumat všechny jeho šaty, knihy, jídlo i nápoje... Vládcová důvěra v jeho loajálnost je díky Hürrem a její podezření, které si samozřejmě nenechává jen pro sebe, výrazně otřesena. A její slova, že nepřátelé znají, ale pozor na ty, které pokládají za přátele, zjevně padla na úrodnou půdu!
Po letech trápení a žalu, způsobeného odcizením milovaného muže, a po tom, co si vládce v nejtěžších chvílích svého života opět naplno uvědomil, jak velké a neotřesitelně silné jsou i po tolika letech její city k němu, se Hürrem od Sulejmana konečně dočká upřímného a velmi poetického vyznání lásky, které jí vžene do očí slzy. Pokud pro nic jiného, tak pro tento jediný vzácný moment by celý svůj život znovu prožila úplně stejně.
I Ibrahim se dočká - obrovského zklamání a ponížení. Viditelně nesvá Afife mu totiž oznámí, že ho nemůže seznámit s výsledky vyšetřování útoku na vládce, protože panovník ním pověřil Ayaşe Pašu! Vydechne si však, když mu vládce mezi čtyřma očima vysvětlí, že to neudělal proto, že snad pochybuje o jeho nevině, ale proto, aby očistil jeho jméno. Aby zkrátka nikdo nemohl zpochybnit nestrannost vyšetřování...
Dokud jsou všichni Sulejmanovi blízcí touto zprávou jako ochromeni a nejlepší lékaři země, vedeni zkušeným synem oddané Afife, horečně hledají lék, který snad zachrání vládci život, Hürrem si je téměř úplně jistá tím, že v útoku na život jejího manžela mají prsty Ibrahim a Hatice. Koneckonců, oba se jí nedávno dost tvrdě vyhrožovali, že poteče krev a ona bude trpět...
Prince Mustafu vyděsí až příliš živý a reálný sen, ve kterém ho navštíví jeho učitel a vychovatel Ibrahim a sdělí mu, že život jeho otce se krátí a on ho už o jeden či dva dny vystřídá na trůnu! A vystraší ho ještě cosi - v tom snu totiž vidí Ibrahimův stín zvláštní, jakoby prorocky zdeformovaný - je totiž bez hlavy! Když o tomto snu na druhý den řekne své mámě Mahidevran, i ona se vyděsí. Protože oba, ať už se jakkoliv snaží přesvědčit se o opaku, cítí, že to nevěstí nic dobrého.
Utrápená Hürrem se ani na krok nehne od vládcového lůžka, po celou dobu se při něm modlí za jeho záchranu. A její modlitby jsou nakonec vyslyšeny - nad ránem se vládce konečně probere z bezvědomí. Je sice velmi slabý, ale plně při smyslech. A chce vidět svou rodinu. Překvapivě však požádá Ibrahima, aby z komnaty odešel, čímž v podstatě poprvé muži, kterého kdysi nazýval svým bratrem, dá otevřeně najevo, že ho za člena své rodiny nepovažuje!
Ve snaze najít viníka, který vládce zjevně trávil už celé měsíce, nechá Ibrahim celý palác obrátit vzhůru nohama. Nechá vyměnit a vyslechnout všechno služebnictvo i stráže, které byly se sultánem v styku, rovněž nařídí vyměnit a prozkoumat všechny jeho šaty, knihy, jídlo i nápoje... Vládcová důvěra v jeho loajálnost je díky Hürrem a její podezření, které si samozřejmě nenechává jen pro sebe, výrazně otřesena. A její slova, že nepřátelé znají, ale pozor na ty, které pokládají za přátele, zjevně padla na úrodnou půdu!
Po letech trápení a žalu, způsobeného odcizením milovaného muže, a po tom, co si vládce v nejtěžších chvílích svého života opět naplno uvědomil, jak velké a neotřesitelně silné jsou i po tolika letech její city k němu, se Hürrem od Sulejmana konečně dočká upřímného a velmi poetického vyznání lásky, které jí vžene do očí slzy. Pokud pro nic jiného, tak pro tento jediný vzácný moment by celý svůj život znovu prožila úplně stejně.
I Ibrahim se dočká - obrovského zklamání a ponížení. Viditelně nesvá Afife mu totiž oznámí, že ho nemůže seznámit s výsledky vyšetřování útoku na vládce, protože panovník ním pověřil Ayaşe Pašu! Vydechne si však, když mu vládce mezi čtyřma očima vysvětlí, že to neudělal proto, že snad pochybuje o jeho nevině, ale proto, aby očistil jeho jméno. Aby zkrátka nikdo nemohl zpochybnit nestrannost vyšetřování...
35. díl
Když se v paláci v Manise objeví obchodnice, kterou tu sice důvěrně znají, ale tentokrát ji nikdo nevolal, má Fidan podezření, že to jistě nebude bezdůvodně, ženu sleduje a... přichytí ji, jak pod uvolněnou cihlu ve stěně palácové chodby uložila jakýsi podezřelý odkaz. Okamžitě se jí chopí stráže a předvedou ji před znepokojenou Mahidevran. Jenže ani po vyslechnutí vystrašené ženy nejsou ani o chlup moudřejší, než předtím. Vůbec sice nepochybují o tom, že jim Hürrem do paláce poslala nějakého špiona, ale ani jeho jméno, ani identitu odesílatele odkazů poselkyně zjevně nezná, přestože je do Manisy nosí už celých pět měsíců!
Soudce Ebussuuda Efendiho velmi zarmoutí, když se jeho syn opět namočí do problémů. No tentokrát je situace opravdu, opravdu velmi špatná - téměř totiž zabil stého muže a jsou na to svědci! A tak se soudce, byť s těžkým srdcem, rozhodne nechat svého syna, aby si trest po zásluze odpykal a nepohne pro něj ani prstem. Příliš velké je jeho zklamání, že z něj navzdory velké snaze nedokázal vychovat muže, na kterého by mohl být hrdý. Na jeho velkou smůlu se však o jeho hanbě od Matrakçıho dozví velkovezír Ibrahim, kterému to náramně hraje do karet...
Panika obyvatel paláce v Manise ještě o něco vzroste, když Fidan, ukládajíce na člověka, který si přijde vyzvednout Hürremin odkaz, kdosi praští a odkaz vezme, dokud je v bezvědomí - a následně Taşlıcalı Yahya, jehož princ Mustafa pověří výslechem uvězněné obchodnice, najde tuto ženu v žaláři zavražděnou!
Ne zcela bezdůvodně však strach padne i Hürrem, která cítí v kostech, že za chystaným odchodem jejího nejstaršího syna, prince Mehmeta, i jí samotné do Sancaku se možná skrývají kohosi další nekalé plány, že je chtějí oddělit od vládce, aby se jich snadněji mohli zbavit! Koneckonců, právě ho kdosi otrávil - a sáhnout na život jim, nebo dokonce opět i jemu, bude jistě snazší, když nebudou spolu...
Hanba soudce Ebussuuda Efendiho je dokonalá, když mu velkovezír Ibrahim, se kterým nikdy neuměli najít společnou řeč, se zjevným potěšením přivede jeho nehodného syna, o jehož osvobození se osobně postaral - samozřejmě jen proto, aby hrdého soudce, který dávno prokoukl jeho masku úctyhodného bezúhonného muže, ponížil a aby mu byl zavázán!
Ze svého špinavého triumfu nad starým soudcem se však Ibrahim dlouho netěší, protože nové zprávy od Matrakçıho ho nejen velmi znepokojuje, ale zároveň ho také přivedou na myšlenku, kdo je nejpravděpodobnějším pachatelem v případě vládcové otravy... Firuze! Rozhodně se s tím svěřit sultánovi, ale ten ho blahosklonně vypoklonkuje z komnaty se slovy, z nichž ho zamrazí - kdyby prý jednal na základě pravděpodobnosti, všichni by byli potrestáni...
Milostný dopis, který pošle princezna Mihrimah Taşlıcalımu Yahyamu by mohl jednou provždy zpečetit jeho osud. Když si ho totiž přečte, spálí ho, aby tajemství o jejich zakázané lásce nikdy neodhalily žádné nepovolané oči - naneštěstí ho však přitom uvidí Mahidevran, která si to, vzhledem k okolnostem, nesprávné vysvětlí.
Vládce zjevně trápí, že jeho milovaná Hürrem a jeho krásná dcera Mihrimah, která je jeho největším pokladem a chloubou, si už nerozumějí tak, jako kdysi, že se mezi nimi zjevně něco stalo... Proto si s Hürrem promluví - a při té příležitosti ji opravdu velmi dojme přiznáním, že jejich dceru tak velmi miluje proto, neboť...mu připomíná ji.
Ibrahima velmi překvapí a znepokojí zároveň, když dostane dopis od své největší nepřítelkyně Hürrem, v němž ho žádá o setkání. Navzdory oprávněným pochybnostem a obavám se tam přece jen vydá. To, co tam najde, však zjevně nečekal...
Soudce Ebussuuda Efendiho velmi zarmoutí, když se jeho syn opět namočí do problémů. No tentokrát je situace opravdu, opravdu velmi špatná - téměř totiž zabil stého muže a jsou na to svědci! A tak se soudce, byť s těžkým srdcem, rozhodne nechat svého syna, aby si trest po zásluze odpykal a nepohne pro něj ani prstem. Příliš velké je jeho zklamání, že z něj navzdory velké snaze nedokázal vychovat muže, na kterého by mohl být hrdý. Na jeho velkou smůlu se však o jeho hanbě od Matrakçıho dozví velkovezír Ibrahim, kterému to náramně hraje do karet...
Panika obyvatel paláce v Manise ještě o něco vzroste, když Fidan, ukládajíce na člověka, který si přijde vyzvednout Hürremin odkaz, kdosi praští a odkaz vezme, dokud je v bezvědomí - a následně Taşlıcalı Yahya, jehož princ Mustafa pověří výslechem uvězněné obchodnice, najde tuto ženu v žaláři zavražděnou!
Ne zcela bezdůvodně však strach padne i Hürrem, která cítí v kostech, že za chystaným odchodem jejího nejstaršího syna, prince Mehmeta, i jí samotné do Sancaku se možná skrývají kohosi další nekalé plány, že je chtějí oddělit od vládce, aby se jich snadněji mohli zbavit! Koneckonců, právě ho kdosi otrávil - a sáhnout na život jim, nebo dokonce opět i jemu, bude jistě snazší, když nebudou spolu...
Hanba soudce Ebussuuda Efendiho je dokonalá, když mu velkovezír Ibrahim, se kterým nikdy neuměli najít společnou řeč, se zjevným potěšením přivede jeho nehodného syna, o jehož osvobození se osobně postaral - samozřejmě jen proto, aby hrdého soudce, který dávno prokoukl jeho masku úctyhodného bezúhonného muže, ponížil a aby mu byl zavázán!
Ze svého špinavého triumfu nad starým soudcem se však Ibrahim dlouho netěší, protože nové zprávy od Matrakçıho ho nejen velmi znepokojuje, ale zároveň ho také přivedou na myšlenku, kdo je nejpravděpodobnějším pachatelem v případě vládcové otravy... Firuze! Rozhodně se s tím svěřit sultánovi, ale ten ho blahosklonně vypoklonkuje z komnaty se slovy, z nichž ho zamrazí - kdyby prý jednal na základě pravděpodobnosti, všichni by byli potrestáni...
Milostný dopis, který pošle princezna Mihrimah Taşlıcalımu Yahyamu by mohl jednou provždy zpečetit jeho osud. Když si ho totiž přečte, spálí ho, aby tajemství o jejich zakázané lásce nikdy neodhalily žádné nepovolané oči - naneštěstí ho však přitom uvidí Mahidevran, která si to, vzhledem k okolnostem, nesprávné vysvětlí.
Vládce zjevně trápí, že jeho milovaná Hürrem a jeho krásná dcera Mihrimah, která je jeho největším pokladem a chloubou, si už nerozumějí tak, jako kdysi, že se mezi nimi zjevně něco stalo... Proto si s Hürrem promluví - a při té příležitosti ji opravdu velmi dojme přiznáním, že jejich dceru tak velmi miluje proto, neboť...mu připomíná ji.
Ibrahima velmi překvapí a znepokojí zároveň, když dostane dopis od své největší nepřítelkyně Hürrem, v němž ho žádá o setkání. Navzdory oprávněným pochybnostem a obavám se tam přece jen vydá. To, co tam najde, však zjevně nečekal...
36. díl
Na rozdíl od Hürrem si je velkovezír Ibrahim absolutně jistý, že ačkoli ji nemůže ani cítit, jak ona jeho, že prsty v otráveni vládce jistě nemá. Ale toto není hlavní důvod setkání, které Hürrem zorganizovala... Velmi dobře totiž ví, že právě Ibrahimovi "vděčí" za uspěchané rozhodnutí prince Mehmeta odcestovat co nejdříve do Sancaku, aby se velkovezír konečně zbavil jeho i jeho nebezpečné matky. A tak mu Hürrem navrhne, že ušetří jeho ubohý život, pokud se hned a zaraz vzdá své funkce, odejde z hlavního města a už se tam nikdy nevrátí! No když ji, podle očekávání, Ibrahim vysměje, Hürrem odejde - a na její místo nastoupí nájemní zabijáci!
V paláci na Koňském náměstí zatím princezna Hatice nervózně chodí po své komnatě, protože o manželovi, který ve spěchu odešel, nemá žádné zprávy... Rozhodně ji ani trošku nepotěší , když ji nepozvaná navštíví Hürrem, údajně kvůli záležitostem týkajícím se její nadace. Ve skutečnosti však jen proto, aby přisypala soli do otevřené rány, naštrbila princezninu už i tak dost otřesenou důvěru v Ibrahima a zpochybnila jeho integritu.
Matrakçıho, jehož zalarmovala vystrašená Hatice, pořádně šokuje, když svého na smrt vyčerpaného a na více místech zraněného přítele Ibrahima obehnaného množstvím mrtvých mužů, kteří se ho pokousili zabít! Ještě více však velkovezírova slova, kdo atentát na něj nařídil a zorganizoval...
Od strachu o bezpečnost a život svého syna, prince Mustafy, značně paranoidní Mahidevran tvrdě udeří na Taşlıcalıho Yahyau, protože od té doby, co ho viděla pálit onen list, má dost velké pochybnosti o jeho loajalitě vůči ní i následníkovi trůnu. Když mu pohrozí žalářem, nešťastný mladík se jí nakonec přizná, proč milostný dopis, jehož byl adresátem, musel spálit - protože mu ho napsala princezna Mihrimah. To Mahidevran zjevně překvapí. Připomene mu, že pokud se o tom někdo dozví, může přijít o hlavu - a důrazně ho varuje, aby to držel v tajnosti!
Hürrem vůbec nepotěší, když se před ní a vládcem v sultánové komnatě náhle zjeví sice značně zubožený a zraněný, ale zjevně živý a zdravý Ibrahim. Sice nepochybuje o tom, že ji velkovezír neprozradí, ale přesto je to pro ni a její plány dost nepříjemná komplikace. Bude se totiž muset, alespoň na nějaký čas určitě, stáhnout. A navíc jakékoli podezření vůči Ibrahimovi jsou tímto činem zapomenuty, protože to vypadá tak, jakoby se ten, co chtěl zabít panovníka, pokusil teď zabít i jeho pravou ruku.
Hon na čarodějnice v paláci v Manise graduje! Tentokrát se antipatie obyvatelek harému vymstí svérázné Dianě, kterou si skutečná zrádkyně a Hürremina špiónka vyhlédne jako ideálního obětního beránka - podstrčí mezi její věci Hürremin odkaz, který ve zdi paláce před časem ukryla podplacená obchodnice, a tak Diana skončí v žaláři!
Jelikož si je princezna Hatice jistá, že na boj s Hürrem bude od nynějška potřebovat mnohem tvrdší zbraně a pořádnou strategii, rozhodne se udělat něco, na co by předtím ani nepomyslela - přikáže Afife, aby na blížící se oslavy Ramadánu pozvala její sestru Šah s manželem, vezírem Lütfim!
Princezna Mihrimah se v lázni náhodou stane svědkem toho, jak favoritce jejího bratra Mehmeta přijde náhle nevolno. Krátce nato palácová lékařka potvrdí její podezření, že půvabná Nurbahar je těhotná! Jelikož Mihrimah ví, co by následovalo, pokud se to v paláci dozví, přikáže lékařce udržet to za každou cenu v tajnosti...
Výslech Diany Taşlıcalım Yahyahou dopadne jinak, než Mahidevran a Mustafa zřejmě očekávali. Diana se nezlomí a nemíní se přiznat k něčemu, co neudělala. Místo toho nasměruje jejich pozornost směrem k ženě, která jí prý nastražila past a kterou považuje za Hürreminého člověka - ke Gülizar! Jenže protože proti té není žádných relevantních důkazů a navíc se za ni, na rozdíl od Diany, zaručí hloupá Fidan, princ Mustafa se nakonec rozhodne poslat Gülizar pryč a Dianu nechat popravit!
V paláci na Koňském náměstí zatím princezna Hatice nervózně chodí po své komnatě, protože o manželovi, který ve spěchu odešel, nemá žádné zprávy... Rozhodně ji ani trošku nepotěší , když ji nepozvaná navštíví Hürrem, údajně kvůli záležitostem týkajícím se její nadace. Ve skutečnosti však jen proto, aby přisypala soli do otevřené rány, naštrbila princezninu už i tak dost otřesenou důvěru v Ibrahima a zpochybnila jeho integritu.
Matrakçıho, jehož zalarmovala vystrašená Hatice, pořádně šokuje, když svého na smrt vyčerpaného a na více místech zraněného přítele Ibrahima obehnaného množstvím mrtvých mužů, kteří se ho pokousili zabít! Ještě více však velkovezírova slova, kdo atentát na něj nařídil a zorganizoval...
Od strachu o bezpečnost a život svého syna, prince Mustafy, značně paranoidní Mahidevran tvrdě udeří na Taşlıcalıho Yahyau, protože od té doby, co ho viděla pálit onen list, má dost velké pochybnosti o jeho loajalitě vůči ní i následníkovi trůnu. Když mu pohrozí žalářem, nešťastný mladík se jí nakonec přizná, proč milostný dopis, jehož byl adresátem, musel spálit - protože mu ho napsala princezna Mihrimah. To Mahidevran zjevně překvapí. Připomene mu, že pokud se o tom někdo dozví, může přijít o hlavu - a důrazně ho varuje, aby to držel v tajnosti!
Hürrem vůbec nepotěší, když se před ní a vládcem v sultánové komnatě náhle zjeví sice značně zubožený a zraněný, ale zjevně živý a zdravý Ibrahim. Sice nepochybuje o tom, že ji velkovezír neprozradí, ale přesto je to pro ni a její plány dost nepříjemná komplikace. Bude se totiž muset, alespoň na nějaký čas určitě, stáhnout. A navíc jakékoli podezření vůči Ibrahimovi jsou tímto činem zapomenuty, protože to vypadá tak, jakoby se ten, co chtěl zabít panovníka, pokusil teď zabít i jeho pravou ruku.
Hon na čarodějnice v paláci v Manise graduje! Tentokrát se antipatie obyvatelek harému vymstí svérázné Dianě, kterou si skutečná zrádkyně a Hürremina špiónka vyhlédne jako ideálního obětního beránka - podstrčí mezi její věci Hürremin odkaz, který ve zdi paláce před časem ukryla podplacená obchodnice, a tak Diana skončí v žaláři!
Jelikož si je princezna Hatice jistá, že na boj s Hürrem bude od nynějška potřebovat mnohem tvrdší zbraně a pořádnou strategii, rozhodne se udělat něco, na co by předtím ani nepomyslela - přikáže Afife, aby na blížící se oslavy Ramadánu pozvala její sestru Šah s manželem, vezírem Lütfim!
Princezna Mihrimah se v lázni náhodou stane svědkem toho, jak favoritce jejího bratra Mehmeta přijde náhle nevolno. Krátce nato palácová lékařka potvrdí její podezření, že půvabná Nurbahar je těhotná! Jelikož Mihrimah ví, co by následovalo, pokud se to v paláci dozví, přikáže lékařce udržet to za každou cenu v tajnosti...
Výslech Diany Taşlıcalım Yahyahou dopadne jinak, než Mahidevran a Mustafa zřejmě očekávali. Diana se nezlomí a nemíní se přiznat k něčemu, co neudělala. Místo toho nasměruje jejich pozornost směrem k ženě, která jí prý nastražila past a kterou považuje za Hürreminého člověka - ke Gülizar! Jenže protože proti té není žádných relevantních důkazů a navíc se za ni, na rozdíl od Diany, zaručí hloupá Fidan, princ Mustafa se nakonec rozhodne poslat Gülizar pryč a Dianu nechat popravit!
37. díl
Jeden ze soudních sporů, které soudí ctihodný soudce Ebussuud Efendi, udělá velký dojem na zahraniční vyslance, kteří se ho účastní jako diváci. Jde totiž o spor muslima a křesťana, přičemž soudce, ačkoli sám je muslim, přisoudil vítězství v tomto sporu podle spravedlnosti a osvícenosti legendárního sultána Mehmeta, opírajíce se o jeho pokrokové a stále platné nařízení, poškozenému křesťanovi.
Hürrem na smrt vyděsí, když zjistí, že i přes její výslovné přání princ Mehmet opustil palác Topkapi, navíc ve společnosti velkovezíra Ibrahima! Její strach se změní na čirou paniku, když se navíc od Sümbüla dozví, že rozhodně nešli za Hızır Reisem, jak ji předtím informoval Kiraz, protože nic netušící Hızır Reis se právě dostavil do paláce a hledá Ibrahima! Okamžitě proto zalarmuje Rüstema a vydají se prince hledat!
Jelikož vládci jeho děsivé noční můry o ztrátě milovaného syna nedají vydechnout rozhodne se vyhledat soudce Ebussuuda Efendiho a požá ho o jeho interpretaci tohoto snu. A soudce opět dokáže svou velikost, protože vládci neřekne ani to, co chce slyšet, ani to, čím by ho mohl ranit, ale kromě pár poetických neprostupných vět i velkou pravdu - že když se to týká našich nejbližších...je problém udržet spravedlnost v rovnováze.
Stopy zavedou Hürrem, Rüstema a jejich doprovod nakonec na pobřeží, kde se její milovaný syn zjevně setkal s velkovezírem. Když pod útesem uvidí zraněné nehybné tělo muže, Hürrem téměř zešílí. Když se ukáže, že je to mrtvola služebníka Perçema, který jí po celá ta léta věrně sloužil, trochu jí uleví, že nevidí Mehmetovo mrtvé tělo, ale trápit se nepřestane, protože kousek od mrtvoly najdou zkrvavený Mehmetův kaftan...
Když se Diana dozví, že její obviněním vůči Gülizar nikdo nevěří a že ji už druhý den popraví jako zrádkyni a Gülizar pošlou pryč, pochopí, že musí ihned jednat. Přelstí proto stráže, uteče ze žaláře a zajde do harému, aby Gülizar zastavila. Zjistí však, že tam není, a tak zburcuje Taşlıcalıho Yahyau, protože si je jistá, že Gülizar se pokusí sáhnout na život prince Mustafy! A nemýlí se... naštěstí se však princ probudí dřív, než mu Gülizar stihne prořezat hrdlo a zpacifikuje ji!
I když je Hürrem přešťastný, když svého syna nakonec najde zdravého a živého - a zjevně nic špatného netušícího - ve vládcové komnatě, ví, že tímto její lítý boj s Ibrahimem nekončí. Právě naopak. Pokud si on naivně myslel, že ji tím nadobro zastraší a zbaví se jí, ošklivě se přepočítal. Hürrem totiž nedokáže myslet na nic jiného, jen jak mu to krutě odplatí...
Když si Gülizar vezme do parády spravedlivým hněvem hořící Diana, dostane z ní cosi, co i bez velké fantazie lze považovat za jasné přiznání, koho příkazy plní : "Jsou i jiní princové a jiné paní. Ty jsi tady, a já tam. My pouze plníme úkoly, které dostáváme..." No a když z ní později Taşlıcalı Yahya dostane i Hürremino jméno, musí se následník trůnu rozhodnout, jak s touto informací naloží - zda dá dívku na druhý den popravit a nechá si to pro sebe, protože to může, ale nemusí být pravda... Nebo bude riskovat hněv a bolest svého otce a sourozence a rozhodne se pro jiné, radikálnější řešení tohoto palčivého problému!
I když ví, že pokud se to její máma dozví, udělá (nejen) jí ze života peklo, rozhodne se Mihrimah pokusit vyřešit záležitost s nechtěným těhotenstvím Nurbahar za jejími zády a bez jejího vědomí. Proto o všem řekne svému bratru Mehmetovi a zavolá do jeho komnaty i dívku, která jí tušení potvrdí. Pak ji ale Mehmet požádá, aby odešla a nechala je s Nurbahar samotné. Když to udělá, jeho nešťastná favoritka mu padne k nohám a, utrápená obavami, že ztratí dítě i jeho, ho začne zoufale prosit, aby ji neopouštěl...
Hürrem na smrt vyděsí, když zjistí, že i přes její výslovné přání princ Mehmet opustil palác Topkapi, navíc ve společnosti velkovezíra Ibrahima! Její strach se změní na čirou paniku, když se navíc od Sümbüla dozví, že rozhodně nešli za Hızır Reisem, jak ji předtím informoval Kiraz, protože nic netušící Hızır Reis se právě dostavil do paláce a hledá Ibrahima! Okamžitě proto zalarmuje Rüstema a vydají se prince hledat!
Jelikož vládci jeho děsivé noční můry o ztrátě milovaného syna nedají vydechnout rozhodne se vyhledat soudce Ebussuuda Efendiho a požá ho o jeho interpretaci tohoto snu. A soudce opět dokáže svou velikost, protože vládci neřekne ani to, co chce slyšet, ani to, čím by ho mohl ranit, ale kromě pár poetických neprostupných vět i velkou pravdu - že když se to týká našich nejbližších...je problém udržet spravedlnost v rovnováze.
Stopy zavedou Hürrem, Rüstema a jejich doprovod nakonec na pobřeží, kde se její milovaný syn zjevně setkal s velkovezírem. Když pod útesem uvidí zraněné nehybné tělo muže, Hürrem téměř zešílí. Když se ukáže, že je to mrtvola služebníka Perçema, který jí po celá ta léta věrně sloužil, trochu jí uleví, že nevidí Mehmetovo mrtvé tělo, ale trápit se nepřestane, protože kousek od mrtvoly najdou zkrvavený Mehmetův kaftan...
Když se Diana dozví, že její obviněním vůči Gülizar nikdo nevěří a že ji už druhý den popraví jako zrádkyni a Gülizar pošlou pryč, pochopí, že musí ihned jednat. Přelstí proto stráže, uteče ze žaláře a zajde do harému, aby Gülizar zastavila. Zjistí však, že tam není, a tak zburcuje Taşlıcalıho Yahyau, protože si je jistá, že Gülizar se pokusí sáhnout na život prince Mustafy! A nemýlí se... naštěstí se však princ probudí dřív, než mu Gülizar stihne prořezat hrdlo a zpacifikuje ji!
I když je Hürrem přešťastný, když svého syna nakonec najde zdravého a živého - a zjevně nic špatného netušícího - ve vládcové komnatě, ví, že tímto její lítý boj s Ibrahimem nekončí. Právě naopak. Pokud si on naivně myslel, že ji tím nadobro zastraší a zbaví se jí, ošklivě se přepočítal. Hürrem totiž nedokáže myslet na nic jiného, jen jak mu to krutě odplatí...
Když si Gülizar vezme do parády spravedlivým hněvem hořící Diana, dostane z ní cosi, co i bez velké fantazie lze považovat za jasné přiznání, koho příkazy plní : "Jsou i jiní princové a jiné paní. Ty jsi tady, a já tam. My pouze plníme úkoly, které dostáváme..." No a když z ní později Taşlıcalı Yahya dostane i Hürremino jméno, musí se následník trůnu rozhodnout, jak s touto informací naloží - zda dá dívku na druhý den popravit a nechá si to pro sebe, protože to může, ale nemusí být pravda... Nebo bude riskovat hněv a bolest svého otce a sourozence a rozhodne se pro jiné, radikálnější řešení tohoto palčivého problému!
I když ví, že pokud se to její máma dozví, udělá (nejen) jí ze života peklo, rozhodne se Mihrimah pokusit vyřešit záležitost s nechtěným těhotenstvím Nurbahar za jejími zády a bez jejího vědomí. Proto o všem řekne svému bratru Mehmetovi a zavolá do jeho komnaty i dívku, která jí tušení potvrdí. Pak ji ale Mehmet požádá, aby odešla a nechala je s Nurbahar samotné. Když to udělá, jeho nešťastná favoritka mu padne k nohám a, utrápená obavami, že ztratí dítě i jeho, ho začne zoufale prosit, aby ji neopouštěl...
38. díl
Vidět půlměsíc prý přináší štěstí, protože znamená začátek Ramadánu. A tak není divu, že když se nad Istanbulem objeví překrásný půlměsíc, jakoby byl namalován rukama dávno mrtvých mistrů, pošle ctihodný soudce Ebussuud Efendi okamžitě posly do paláce Topkapi, aby vládce mohl dát pokyn, ať na všech mešitách v zemi zapálí ohně.
Přestože je princezna Mihrimah velmi šťastná, když dostane nový dopis od Taşlıcalıho, který právě přišel z Manisy, je i velmi nešťastná, protože se s ním potkat nemůže. Pokud by se o to byť jen pokusila, riskuje obrovský vztek své matky Hürrem... Ubohá zamilovaná princezna netuší, že její milovaný přišel do paláce jen proto, aby úhlavnímu nepříteli její matky, velkovezírovi Ibrahimovi odevzdal urgentní zprávu od prince Mustafy - o dopadení Hürreminé špiónky... A nejen to, dokonce ji přivedl sebou, aby mohla vypovídat před sultánem!
Když Ibrahim pozve Hürrem do své komnaty, protože jí chce ukázat spoutanou Gülizar a vychutnat si její strach, nevyjde to zcela podle jeho představ, Hürrem totiž nedá na sobě nic znát. Tváří se, jako by ji vůbec neznala a neměla ani nejmenší tušení, proč ji s ní velkovezír vůbec dává do souvislosti - a že se bude řádně předstírat, když se ji pokusí před vládcem očernit! Jen co vyjde z jeho komnaty, pošle Sümbüla za Rüstemem, který přislíbí celou záležitost vyřešit. Přísahá, že zrádkyňe se nedožije rána. A co slíbí, to hodlá dodržet, proto do paláce na Koňském náměstí, kde Gülizar údajně vězní, pošle nájemného vraha, aby ji zneškodnil. Jenže ukáže se, že šlo o past! V cele zabiják nikoho nenajde, jen vlastní smrt - zuřivý Ibrahim ho vlastnoručně zabije...
Jelikož je svatý měsíc Ramadán, vše v paláci funguje trochu jinak, než obvykle. Proto všechny v harému, sultánovu rodinu nevyjímaje, vzbudí služebníci uprostřed noci, aby se najedli ještě za tmy - za dne se totiž musejí postit. Pro Hürrem má tato večera řádně trpkou příchuť, protože ačkoli je ve společnosti milovaného muže a dětí, dostane špatné zprávy. Sümbül jí oznámí, že Gülizar nemůžou nikde najít a nemohou jí tak zabránit vypovídat před vládcem!
Když na druhý den ráno vyjde nad palácem slunce, Ibrahim mu hledí vstříc s vítězným úšklebkem na tváři. Je si naprosto jistý, že se mu konečně podaří zbavit se definitivně Hürrem. No dopadne to úplně jinak, než čekal. Díky Rüstemovi. Ten totiž počká na moment, když strážci povedou Gülizar k vládci a ve společnosti její matky, kterou sem přivedl pro správnou motivaci, její jasně naznačí, že má držet jazyk za zuby. Protože jinak...! A dívka to má po celou dobu na paměti. Takže když Ibrahim obviní ze zosnování vražedného komplotu proti Mustafovi Hürrem, což prý potvrdila i jeho vězenkyně, Gülizar zpochybní jeho integritu šokujícím tvrzením, že to právě on od ní chtěl, aby to tvrdila, výměnou za její život! A pak se slovy, že lže a i tak ji zabije, ale ona mu to nedovolí, se rozběhne na terasu sultánové komnaty a vrhne se z ní vstříc smrti!
Princezna Mihrimah se nakonec přece jen setká s milovaným Taşlıcalım Yahyaou, byť jen na chvíli. Kdoví, zda by tak okouzleně poslouchala jeho něžné vyznání, i kdyby věděla, že nepřímo i jeho přičiněním její matka Hürrem téměř přišla nejen o své postavení, ale i o život ! Protože pokud by Ibrahim dosáhl , co zamýšlel, přesně to by se stalo....
Přestože je princezna Mihrimah velmi šťastná, když dostane nový dopis od Taşlıcalıho, který právě přišel z Manisy, je i velmi nešťastná, protože se s ním potkat nemůže. Pokud by se o to byť jen pokusila, riskuje obrovský vztek své matky Hürrem... Ubohá zamilovaná princezna netuší, že její milovaný přišel do paláce jen proto, aby úhlavnímu nepříteli její matky, velkovezírovi Ibrahimovi odevzdal urgentní zprávu od prince Mustafy - o dopadení Hürreminé špiónky... A nejen to, dokonce ji přivedl sebou, aby mohla vypovídat před sultánem!
Když Ibrahim pozve Hürrem do své komnaty, protože jí chce ukázat spoutanou Gülizar a vychutnat si její strach, nevyjde to zcela podle jeho představ, Hürrem totiž nedá na sobě nic znát. Tváří se, jako by ji vůbec neznala a neměla ani nejmenší tušení, proč ji s ní velkovezír vůbec dává do souvislosti - a že se bude řádně předstírat, když se ji pokusí před vládcem očernit! Jen co vyjde z jeho komnaty, pošle Sümbüla za Rüstemem, který přislíbí celou záležitost vyřešit. Přísahá, že zrádkyňe se nedožije rána. A co slíbí, to hodlá dodržet, proto do paláce na Koňském náměstí, kde Gülizar údajně vězní, pošle nájemného vraha, aby ji zneškodnil. Jenže ukáže se, že šlo o past! V cele zabiják nikoho nenajde, jen vlastní smrt - zuřivý Ibrahim ho vlastnoručně zabije...
Jelikož je svatý měsíc Ramadán, vše v paláci funguje trochu jinak, než obvykle. Proto všechny v harému, sultánovu rodinu nevyjímaje, vzbudí služebníci uprostřed noci, aby se najedli ještě za tmy - za dne se totiž musejí postit. Pro Hürrem má tato večera řádně trpkou příchuť, protože ačkoli je ve společnosti milovaného muže a dětí, dostane špatné zprávy. Sümbül jí oznámí, že Gülizar nemůžou nikde najít a nemohou jí tak zabránit vypovídat před vládcem!
Když na druhý den ráno vyjde nad palácem slunce, Ibrahim mu hledí vstříc s vítězným úšklebkem na tváři. Je si naprosto jistý, že se mu konečně podaří zbavit se definitivně Hürrem. No dopadne to úplně jinak, než čekal. Díky Rüstemovi. Ten totiž počká na moment, když strážci povedou Gülizar k vládci a ve společnosti její matky, kterou sem přivedl pro správnou motivaci, její jasně naznačí, že má držet jazyk za zuby. Protože jinak...! A dívka to má po celou dobu na paměti. Takže když Ibrahim obviní ze zosnování vražedného komplotu proti Mustafovi Hürrem, což prý potvrdila i jeho vězenkyně, Gülizar zpochybní jeho integritu šokujícím tvrzením, že to právě on od ní chtěl, aby to tvrdila, výměnou za její život! A pak se slovy, že lže a i tak ji zabije, ale ona mu to nedovolí, se rozběhne na terasu sultánové komnaty a vrhne se z ní vstříc smrti!
Princezna Mihrimah se nakonec přece jen setká s milovaným Taşlıcalım Yahyaou, byť jen na chvíli. Kdoví, zda by tak okouzleně poslouchala jeho něžné vyznání, i kdyby věděla, že nepřímo i jeho přičiněním její matka Hürrem téměř přišla nejen o své postavení, ale i o život ! Protože pokud by Ibrahim dosáhl , co zamýšlel, přesně to by se stalo....
39. díl
Když Mahidevran zjistí, že malý princ Sulejman má teplotu a je velmi zesláblý, začne panikařit. Okamžitě pošle pro Fatmu a pořádně si ji podá - pohrozí jí, že pokud se o jejího vnuka nebude starat tak, jak je třeba, vyřídí si to s ní!
I když je Hürrem maximálně spokojená s Rüstemovými službami, zvláště po tom, co jí svým posledním činem - zastrašení Gülizar - zachránil dobrou pověst i život. Oba jsou rozhodnutí ani po tomto triumfu neusnout na vavřínech a hledat možné způsoby a cesty na definitivní odstavení velkovezíra Ibrahima, protože oba maximálně znepokojuje fakt, že ať už udělal jakýkoliv přešlap, ať jakkoli překročil meze únosnosti... vládce, který má pro něj nepřehlédnutelnou slabost, ho zatím pokaždé omilostnil a odpustil mu...
Stav Mustafového syna je ostatně mnohem vážnější, než se na první pohled zdálo. Dostal neštovice! To znamená, že při něm mimo ošetřující lékařky a chův nesmí zůstat vůbec nikdo, ani jeho rodiče, protože nemoc je velmi nakažlivá a v mnoha případech smrtelná!
Přestože při rozhodování o záležitostech celostátního významu či o závazných nařízeních pro svůj lid nemá vládce žádné pochybnosti a rozhoduje se rychle a snadno, při setkáních se svými blízkými ho tato jistota každým dnem více a více opouští. Nechce uvěřit, že by jeho milovaná Hürrem mohla být schopna takových strašných činů, z jakých ji obvinil Ibrahim. Nechce věřit ani tomu, že by mu něco podobného byl schopen jeho dlouholetý věrný přítel...
Princ Mehmet se rozhodne, navzdory důrazným varováním své krásné a moudré sestry Mihrimah a dlouholetým tradicím nezbavit se dítěte, které čeká jeho favoritka Nurbahar, a držet její požehnaný stav v tajnosti až do chvíle, když spolu odejdou do Sancaku! O tom, že do Sancaku možná neodejde včas - nebo tam možná neodejde vůbec - nechce ani slyšet.
Na poradě vládce a vezír o nadcházející výpravě do Itálie a těch, které mají následovat, pokud v Itálii vojska Osmanské říše uspějí, se ukáže, jak moc jsou sny a cíle velkovezíra Ibrahima odtržené od reality. Jeho odvážné, nebo spíše řádně arogantní přesvědčení, že jistě dobudou Řím, zcela si ho podrobí a následně totéž udělají i se Španělskem! Jeho arogance a zpupnost však neudělají špatný dojem jen na zjevně dost nepříjemně překvapených velkoadmirála Hızıra Reisa a vezíra Ayaşe, ale i samotného vládce. Když totiž navýší Ibrahimové odměny z 2 milionů akče na tři miliony, nenasytný Ibrahim mu dost neohrabaně naznačí, že by uvítal ještě o milion více!
Když Hürrem zjistí, že nádherný, zlatem a drahými kameny zdobený korán, který jí donesla do daru jedna z manželek významně postaveného obchodníka, která se angažuje v její charitativní činnosti, dal vyhotovit její manžel, který je zjevně dobrým známým velkovezírem Ibrahima s díkem odmítne tento velkorysý dar se slovy, že správným adresátem vzácné knihy bude právě on. Ledaže Ibrahim dárce i s darem nevybíravě pošle kádě snadněji - netušíc, že si tím právě podřeže významnou část již tak dost vratké větve, na kterém sedí ...
Při kontrole na tržišti ctihodný soudce Ebussuud Efendi zjistí, že dokud Sultánovo nařízení týkající se pečení chleba, se do puntíku plní, dovoz ovcí trestuhodně pokulhává, takže lid nemá maso! A to je obzvláště nyní, v době Ramadánu, víc než jen mrzuté .
Po večerní modlitbě v mešitě, které se kromě vládce zúčastnili i všichni mužští členové jeho rodu, přátelé, vezír a služebníci, se dav - byť značně popichování zaplacenými provokatéry, kteří už, kdoví odkud, vědí dokonce i to, že velkovezír odmítl přijmout vzácný korán, který dostal darem - začne domáhat vysvětlení, proč mezi modlícími chybí právě Ibrahim. Nikdo totiž neví, že spěchal za dcerkou Esmou Nur, která náhle onemocněla - vypadá to zkrátka tak, jakoby modlitbu v mešitě nepovažoval za dostatečně důležitou... Je proto pochopitelné, že vládce značně rozladí a ani trochu netěší, když vzduch naplní urážky a výčitky jeho poddaných, obviňujícího Ibrahima z kacířství a tajného chození do kostela...
I když je Hürrem maximálně spokojená s Rüstemovými službami, zvláště po tom, co jí svým posledním činem - zastrašení Gülizar - zachránil dobrou pověst i život. Oba jsou rozhodnutí ani po tomto triumfu neusnout na vavřínech a hledat možné způsoby a cesty na definitivní odstavení velkovezíra Ibrahima, protože oba maximálně znepokojuje fakt, že ať už udělal jakýkoliv přešlap, ať jakkoli překročil meze únosnosti... vládce, který má pro něj nepřehlédnutelnou slabost, ho zatím pokaždé omilostnil a odpustil mu...
Stav Mustafového syna je ostatně mnohem vážnější, než se na první pohled zdálo. Dostal neštovice! To znamená, že při něm mimo ošetřující lékařky a chův nesmí zůstat vůbec nikdo, ani jeho rodiče, protože nemoc je velmi nakažlivá a v mnoha případech smrtelná!
Přestože při rozhodování o záležitostech celostátního významu či o závazných nařízeních pro svůj lid nemá vládce žádné pochybnosti a rozhoduje se rychle a snadno, při setkáních se svými blízkými ho tato jistota každým dnem více a více opouští. Nechce uvěřit, že by jeho milovaná Hürrem mohla být schopna takových strašných činů, z jakých ji obvinil Ibrahim. Nechce věřit ani tomu, že by mu něco podobného byl schopen jeho dlouholetý věrný přítel...
Princ Mehmet se rozhodne, navzdory důrazným varováním své krásné a moudré sestry Mihrimah a dlouholetým tradicím nezbavit se dítěte, které čeká jeho favoritka Nurbahar, a držet její požehnaný stav v tajnosti až do chvíle, když spolu odejdou do Sancaku! O tom, že do Sancaku možná neodejde včas - nebo tam možná neodejde vůbec - nechce ani slyšet.
Na poradě vládce a vezír o nadcházející výpravě do Itálie a těch, které mají následovat, pokud v Itálii vojska Osmanské říše uspějí, se ukáže, jak moc jsou sny a cíle velkovezíra Ibrahima odtržené od reality. Jeho odvážné, nebo spíše řádně arogantní přesvědčení, že jistě dobudou Řím, zcela si ho podrobí a následně totéž udělají i se Španělskem! Jeho arogance a zpupnost však neudělají špatný dojem jen na zjevně dost nepříjemně překvapených velkoadmirála Hızıra Reisa a vezíra Ayaşe, ale i samotného vládce. Když totiž navýší Ibrahimové odměny z 2 milionů akče na tři miliony, nenasytný Ibrahim mu dost neohrabaně naznačí, že by uvítal ještě o milion více!
Když Hürrem zjistí, že nádherný, zlatem a drahými kameny zdobený korán, který jí donesla do daru jedna z manželek významně postaveného obchodníka, která se angažuje v její charitativní činnosti, dal vyhotovit její manžel, který je zjevně dobrým známým velkovezírem Ibrahima s díkem odmítne tento velkorysý dar se slovy, že správným adresátem vzácné knihy bude právě on. Ledaže Ibrahim dárce i s darem nevybíravě pošle kádě snadněji - netušíc, že si tím právě podřeže významnou část již tak dost vratké větve, na kterém sedí ...
Při kontrole na tržišti ctihodný soudce Ebussuud Efendi zjistí, že dokud Sultánovo nařízení týkající se pečení chleba, se do puntíku plní, dovoz ovcí trestuhodně pokulhává, takže lid nemá maso! A to je obzvláště nyní, v době Ramadánu, víc než jen mrzuté .
Po večerní modlitbě v mešitě, které se kromě vládce zúčastnili i všichni mužští členové jeho rodu, přátelé, vezír a služebníci, se dav - byť značně popichování zaplacenými provokatéry, kteří už, kdoví odkud, vědí dokonce i to, že velkovezír odmítl přijmout vzácný korán, který dostal darem - začne domáhat vysvětlení, proč mezi modlícími chybí právě Ibrahim. Nikdo totiž neví, že spěchal za dcerkou Esmou Nur, která náhle onemocněla - vypadá to zkrátka tak, jakoby modlitbu v mešitě nepovažoval za dostatečně důležitou... Je proto pochopitelné, že vládce značně rozladí a ani trochu netěší, když vzduch naplní urážky a výčitky jeho poddaných, obviňujícího Ibrahima z kacířství a tajného chození do kostela...
