Konečně přišel den, na který se Mahidevran v uplynulých týdnech tak velmi upínala ve všech svých snech a modlitbách - den, kdy se její milovaný syn a následník trůnu Osmanské říše Mustafa vrací z Manisy do paláce Topkapi, aby vládce zastoupil v době, kdy bude na válečné výpravě. Kromě upřímné radosti, že může být opět se svým jediným dítětem, si však Mahidevran, stejně i princezna Hatice od Mustafového návratu slibují mnohem více - doufají, že je podpoří v boji proti Hürrem a že se jim ji tak podaří definitivně pokořit a zničit!
Po velmi dlouhém čase se na Hürreminé tváři opět častěji objeví úsměv. Především proto, že jejímu synkovi Cihangirovi je díky zázračným rukám a účinným bylinkám otrokyně Firuze výrazně lépe, ale také proto, že krátce před odjezdem na výpravu jí Rüstem opět výjimečným způsobem dokáže svou oddanost. Dá jí totiž opravdu neobvyklý dárek - přivede jí Nigar, o níž se všichni mylně domnívají, že je dávno mrtvá a kterou on sám před časem zachránil před popravou!
Kdoví, co si asi Fatma myslela, když princ Mustafa, jehož favoritkou byla, odcházel do Manisy a ona musela zůstat v Topkapi. Zřejmě opravdu věřila, že když se jednoho dne vrátí, bude jejich vztah pokračovat tam, kde skončil... O to tvrdší je jejich setkání s realitou, když se její milovaný tváří, jakoby byla vzduch a přehlíží ji - a když se mu nerozumně roztouženě nabídne jako společnice na nadcházející noc, stroze ji odmítne s chabou výmluvou, že možná příště, protože je příliš unavený...
Je smutné, že sultán Sulejman přímé otázce své manželky Hürrem, zda k ženě, která ji nahradila v jeho posteli, něco cítí, nedokáže čelit jako chlap a zalže jí, že ne. No už celý den nato poruší zažité zvyky, když po tom, co se rozloučí se všemi členy své rodiny, požádá Afife o setkání se svou milenkou Firuze, aby se s ní také rozloučil- a to by určitě nedělal, kdyby mu byla opravdu lhostejná!
Zatímco vládce rozjímá v chrámu dervišů, kde chce načerpat sílu pro nadcházející těžké chvíle na bojišti, atmosféra mezi muži, kteří táhnou do boje s Ibrahimem nebezpečně houstne. Obzvláště İskendera Čelebiho a jeho věrní stále hlasitěji vyjadřují nesouhlas s Ibrahimovou do nebe volající arogancí, kterou dokonale ilustruje například i to, že se pod vojenské rozkazy a jiné důležité dokumenty začal podepisovat bohorovným titulem, který si sám vymyslel - serasker sultán Ibrahim!