25. 5. 2014 v 19:00 na TV Barrandov
Po děsivé předpovědi starého derviše, který mu k nohám hodil svůj turban, což podle legend věští velké neštěstí v rodině, děsí vládce nepředstavitelné noční můry, v nichž bloudí opuštěnými temnými chodbami paláce Topkapi a slyší hlasy svých navždy ztracených potomků, které ho stejně zoufale, jako zbytečně volají ze záhrobí! Na konci těchto příšerných snů je sice konečně všechny najde, ale jejich těla jsou již studené jako mramor, zahalené do rubáše...
Nejhůře nese, že jen kousek od nich, nehybně krásná a ledová - také v rubáši - leží jeho milovaná Hürrem! Rozuzlení této hrůzy ho, zmáčeného studeným potem a srdcem bijícím jako splašené ptáče, pokaždé přinutí probudit se - vidí v něm totiž svého prvorozeného, prince Mustafu, sedět na svém trůnu. A z jeho meče kape na podlahu krev jeho nevlastních sourozenců a jejich matky!
Ačkoli se to příčí jeho přesvědčení, přání i zažité zvyky, sultán Sulejman se nakonec rozhodne ušetřit život velkovezíra Lütfiho, a to jen kvůli své sestře Šah, která přišla za nehodného manžela orodovat, především v zájmu a jménem své jediné dcery Esmahan. Proto změní své původní rozhodnutí připravit Lütfiho o hlavu k doživotnímu vyhnanství.
I když Hürrem pevně věří, že na uvolněný post velkovezíra zasedne její zeď Rüstem, kterého si vládce velmi oblíbil a s kterým se v poslední době často radí mezi čtyřma očima, a naopak Šah je zase přesvědčena o tom, že její bratr jmenuje do této funkce podle tradic manžela jejich sestry Hatice, nakonec všechno dopadne úplně jinak. Vládce totiž novým velkovezírem jmenuje svého jmenovce, vezíra Sulejmana! A vzápětí ho pověří prvním vážným, velmi delikátním úkolem, týkající se následníka trůnu, prince Mustafy! Proto netrvá dlouho a do Manisy přijíždí velkoadmirál Hızır Reis, aby na rozkaz a výsostné přání panovníka přivedl Mustafu do sídla trůnu!
Nejmenší princ Cihangir je velmi nešťastný a smutný, že všichni jeho starší bratři už zanedlouho opustí palác i jeho, a on v něm se svým otcem zůstane úplně sám. Proto ho potěší, když mu jeho zvláštní sklíčený a duchem nepřítomný otec slíbí, že bratry bude spolu s ním v Sancaku pravidelně navštěvovat! Jeho drobná tvářička se však upřímně rozzáří až ve chvíli, kdy ho do náruče sevře jeho nejstarší bratr Mustafa, kterého měl a má ze všech svých sourozenců nejraději. To je bohužel jediná příjemná věc, která se následníkovi trůnu v jeho někdejším domově přihodí...
Mustafu totiž čeká setkání s jeho otcem, který je na něj pro jeho nedávné jednání, které vnímá jako synovo opětovné pochybení, pořádně nabroušený! A trest, který mu za něj vyměří, je opravdu tvrdý - nejenže mu opět nedovolí zúčastnit se výpravy a přikáže mu zůstat v sídle trůnu a dohlížet v jeho nepřítomnosti na chod říše, ale navíc mu oznámí, že po skončení výpravy se z Manisy přestěhuje do Sancaku v Amasye a stane se strážcem strategicky mimořádně důležité východní hranice Osmanské říše. Není divu, že když se o tom dozví Mahidevran, soptící a zoufale chrlící hrozby se začne dobývat do Hürreminé komnaty! Ale marně...
Když velkovezír Sulejman o tomto nečekaném vývoji situace informuje ostatní vezíry, dojde k nepříjemnému střetu mezi Rüstemem a Hızırem Reisem, kteří - jak v podstatě v téměř všech zásadních otázkách - stojí na opačných stranách a sledují protichůdné cíle. Otcovým krutým trestem a jeho mrazivým chladem hluboce otřesen Mustafa si znovu vzpomene na svého mentora a ochránce Ibrahima, jehož strašný osud zřejmě už zanedlouho postihne i jeho samého, což tak nějak cítí v kostech. Proto asi nepřekvapí, že ho jeho kroky podvědomě dovedou tam, kde to ještě i dnes dýchá Ibrahimovou přítomností - do paláce na Koňském náměstí, za princeznou Haticí.