1. upoutávka
Epocha se uzavírá. Velkolepé století: Sbohem!
Defne: Nurbanu, nedělej to! Prosím, nebuď tak krutá. - Nurbanu: I já jsem matka, Proto to musím udělat. Chopte se jí! - Defne k synovi: Tebe mi nikdo nevezme! Nikdy nás nerozdělí! - Sulejman: Je tedy na tomto světě ještě utrpení, které musíme prožít. - Nurbanu: Mihrimah Sultan je had, který se rozhodl pomstít. - Gülfem Sulejmanovi: Nespíš, že? Otec, který zabíjí své děti, přece nemůže spát. - Mihrimah: Jestli chceš, ať jsi třeba králem nebes, ale pro mě zůstaneš jen bratrovrahem. - Gülfem Sulejmanovi: Všechno neštěstí nás postihlo jen kvůli tobě...
ZDROJ: Ozan Güven - stránka českých a slovenských fanoušků
2. upoutávka
Sulejman v Radě: Mehmede Pašo, ihned začni s přípravami na tažení.
Mihrimah Sulejmanovi: Co kdyby armádu vedli pašové a ty ses k nim připojil později?
Sulejman k Mihrimah: Toto tažení je jiné, je moje poslední...
Hlas (lékaře?): Pokud opustíte palác, už se do něj nevrátíte.
Selim k Nurbanu: Je vládcem, který přiměl celý svět, aby v jeho přítomnosti poklekl, dobyl bezpočet zemí. Nekráčí vstříc smrti se strachem, ale spíš radostně.
Mihrimah: Už se nevrátí, Sümbüle, myslím, že ho už nikdy neuvidím.
Sulejman k Sokollu Pašovi: Zigetvar (Szigetvár) si nade vše cením, není to jen pevnost ovládaná nepřítelem, ale má víra, má naděje.
Sulejman k vojákům: Mí lvi! Chci naposledy vyslovit: Ve jménu božím!, chci, abyste vyrazili proti nepříteli. S boží pomocí toto bude náš den. Osud nám dej vítězství a slávu na nebesích. Věřím, že do svítání Zigetvar padne.
Sulejman (zhroucený) k Sokollu Pašovi: Ihned převezmi velení. Nebudu mít klid, dokud Zigetvar nebude náš.
Sokollu: Jak přikazujete, vládče.
Selim bere do rukou otcovu zbraň, stává se sultánem. Je slyšet hlas Ibrahima: Gratuluji, vládče. Zigetvar je nyní součástí osmanského impéria.
ZDROJ: Ozan Güven - stránka českých a slovenských fanoušků
CELÁ EPIZODA:
139. epizoda FINÁLE
DĚJ:
Budoucnost (viz závěr): Dobytí Zigetvaru (Szigetváru), Sokollu Paša přináší Sulejmanovi zprávu o vítězství. Sulejman je ale už mrtvý. (Podle historie tajil Sokollu před vojskem zprávu o Sulejmanově smrti skoro 2 měsíce, aby zabránil destabilizaci státu a dokončil tažení. Selim zatím čekal na výzvu Sokollu Paši v Bělehradu.)
Vzpomínka na minulost: Sulejman se v Manise dozvídá o smrti svého otce Selima.Současnost (rok 1566, scénáristé tedy přeskočili 5 let, vynechali svatbu Rüstemovy dcery Ayşe s velkovezírem Semizem Ali Pašou, který zemřel 1565, a svatbu Selimovy dcery Esmy Han se Semizovým nástupcem ve funkci velkovezíra, Sokollu Mehmedem Pašou)Pašové u sultána, Selim mluví s otcem: Jestli ti není dobře, zůstaň na páteční modlitbu zde, půjdeš (do mešity) příště.Rozhovor Mihrimah-Sümbül. Vzpomínají na Hürrem, mluví s despektem o Nurbanu a Selimovi, kteří jsou v sídle trůnu (narodil se jim vnuk). Mihrimah vzpomíná na osud Defne, kterou Nurbanu dohnala k zoufalému činu. (Nurbanu s vojáky si přijela pro posledního Bayezidova syna Mehmeta, Defne ho nechce vydat: Nurbanu, nedělej to! Prosím, nebuď tak krutá. I ty jsi matka... - Nurbanu: Právě proto, že jsem matka a myslím na své děti, musím to udělat. Chopte se jí! - Defne v zoufalství zabije syna a sebe.)Nurbanu mluví se svými dcerami, chová vnouče, ptá se Esmy na Mehmeda Pašu. Brzy se náš život změní.Selim mluví se Sokollu Pašou: Jaký je otcův stav? - Sokollu: Bohužel se nelepší, musíme se připravit na nejhorší. - Selim: To je tvá starost jako velkovezíra.Sulejman vzpomíná na své syny, má stále větší bolesti, ale odmítá pomoc.Bursa. Mahidevran má sen zvěstující Sulejmanovu smrt (Sulejman vyjíždí v bílém kaftanu z paláce): Jeho čas se blíží...Nurbanu a její dcery plánují budoucnost. Canfeda: Šehzade Murad přijíždí do Üsküdaru (= už je před branami Istanbulu) - Selim a Sokollu mluví o možné válce s císařem Maximiliánem. Ale sultán rozhodnutí odkládá.Mihrimah u otce: Je mi dobře, Mihrimah, když jsi se mnou. - Mezitím Sümbül mluví s Ferhadem (sultánův důvěrník) o smrti Gülfem (Po smrti Bayezida se Sulejmanův stav zhoršil, byl pod vlivem léků, Gülfem, která ho vinila ze smrti jeho dětí, za ním přišla a chtěla ho probodnout: Nespíš, že? Otec, který zabíjí své děti, přece nemůže spát. Všechno neštěstí nás postihlo jen kvůli tobě.... - Ferhad Sulejmana zachrání, Gülfem umírá jeho rukou.) Sümbül: Stále si to pamatuji.Sümbül-Mihrimah: Dřív bývaly svátky veselé... - Přichází Selim. Mihrimah: Jak se můžeš odvážit?! Ať se tvůj trůn třeba dotýká nebes, pro mě zůstaneš jen bratrovrahem. Máš na rukou bratrovu krev. - Selim: I ty, Mihrimah! Vzpomeň na Mustafu. Každý má život, jaký zaslouží. Už nikdy mě neuhodíš, Mihrimah.Přijíždí Murad se svou favoritkou Safiyí (Později Muradova žena Safiye Valide Sultan. Její otec Leonardo Baffo byl benátským guvernérem Korfu.) Safiye se Nurbanu nelíbí, toho využívá Mihrimah, která se rozhodne postavit proti sobě Murada a jeho otce Selima.Selim se ve své komnatě opíjí, Nurbanu: V paláci nepij! To Mihrimah tě tak vyvedla z míry? - Selim: Ne, stále musím myslet na Bayezida.Rozhovor Mihrimah-Sümbül na téma Jak využít Safiye proti Nurbanu?Murad představuje Safiyi rodičům, zatímco Selim páru přeje vše dobré, Nurbanu se podezíravě vyptává Safiye, odkud přišla.Murad a Safiye u Mihrimah na večeři. Mihrimah lichotí Muradovi (statečný šehzade, jediný skutečný následník hodný trůnu, ne jako tvůj otec).Sulejman čte, ale má už slabý zrak, vzpomíná, jak mu Hürrem řekla: Budu se dívat za tebe, budu tvýma očima.Mihrimah přivádí k Sulejmanovi Murada. Murad (z její iniciativy) projevuje přání zúčastnit se zasedání Rady (Divanu), Sulejman souhlasí.Divan. Sokollu referuje o snaze císaře Maximiliána získat některá města na severozápadu osmanské říše. Murad: Mám pro vás dar, vládče. Daruje Sulejmanovi mapu světa s vyznačenými hranicemi osmanské říše: Tuto říši jste stvořil, mocný vládče. Jak velký jste panovník! - Sulejman dar s radostí přijímá a vede Murada do komnaty zemských desek (říšského archivu): Toto jsou naše dějiny, je v nich nejen síla, ale i moudrost.Na chodbě se setkává Sulejman se Selimem, který se omlouvá za to, že zmeškal zasedání Divanu (víno ). Selim žárlí na Sulejmanovu přízeň, prokazovanou Muradovi: Tys byl na zasedání Rady? - Murad: Jen jsem tě zastoupil, otče.Rozhovor Nurbanu-Safiye. Nurbanu: Dej si pozor, Murad je můj poklad. - Safiye: I já ho nade vše miluji. (Nurbanu si vybaví svůj dávný rozhovor s Hürrem o Selimovi.)Mihrimah, Selim, Nurbanu a jejich děti, Safiye, Sokollu a další jsou v zahradě. Jejich vzájemnou nevraživost pozoruje z terasy paláce Sulejman. Sulejmanův hlas: Lidé nerespektují nic tak jako vládu. Vláda je jako dech, díky kterému žiješ, znamená ale také boj. Není možné zároveň být šťastný a mít úspěch, nečekej věrnost a přátelství...Sulejman v přestrojení na tržišti se střetne s obchodníkem, který si stěžuje: Obchody jdou špatně, janičáři neutrácejí, nejsou peníze, protože není tažení. Jak by také, vždyť panovník vzal život statečnému Mustafovi a Bayezidovi. - Náhodným svědkem incidentu je Mahidevran, která přijela do sídla trůnu se svou služebnou Fidan.Kütahya. Selim má výčitky a pije, Nurbanu udílí Gazanferovi pokyny, jak se zbavit Safiye. Gazanfer: Byla by to chyba, šehzade má Safiyi velmi rád. - Selim: V tomto paláci vidím všude Bayezida. - Nurbanu: O jeho osudu rozhodl vládce. A zapomněl jsi už na válku, kterou proti tobě Bayezid vedl?Istanbul. Sulejmanovi přinášejí dokončenou Süleymanname, kroniku o jeho vládě (obsahuje zlacené miniatury ze Sulejmanova života, autorem byl Peršan Fethullah Çelebi Arifi, historik básník a malíř; Matrakçı Nasuh je v této knize autorem přírodních scenérií. Kniha patří mezi klenoty palácového muzea Topkapı Sarayı Müzesi). - (Později) Sulejman knihu oceňuje: Je to velké dílo. Zachycuje slávu naší říše.V parku Topkapı se náhodně setkávají Mihrimah a Mahidevran. Mahidevran: Změnila jsi se... - Mihrimah: Ztratila jsem přece matku, Rüstema (! ) a bratry. - Mahidevran: Amen. Chybí ti Bayezid, že? Za vše, co se stalo, může náš vládce. Mihrimah nesouhlasí. Mahidevran jí vypráví, co se stalo na tržišti.V Divanu se rozhoduje o válce proti Maximiliánovi II. Pašové, kteří vidí sultánův stav, se ptají Sokollu Paši: Kdo tuto válku povede? (Kdo bude v čele vojska?) - Sokollu: Náš vládce je stále mocný...Lékaři ale Sulejmanovi nedoporučují, aby se tažení zúčastnil. (Stav je vážný, nemoc se zhoršila, útrapy během tažení mohou mít vážné následky. Pokud opustíte palác, už se do něj nevrátíte) Sulejman lékaře vykáže, ten jde za Mihrimah. Sokollu: Promluvte s vládcem, prosím!Mihrimah Sulejmanovi: Co kdyby armádu vedli pašové a ty ses k nim připojil později? - Sulejman k Mihrimah: Toto tažení je jiné, je moje poslední, Mihrimah.Sulejman vzpomíná, je vidět scénu, která zahajovala 4.řadu seriálu: Všichni jeho nejbližší jsou v zahradě, mezi všemi vládne štěstí a harmonie. Sulejmanův hlas: Všichni toužíme po štěstí a lásce, toužíme žít v míru s těmi ostatními. Jaká škoda, že je to jen sen...Sulejman vyjíždí naposledy z paláce, jede vstříc vítězství i smrti. - Mihrimah Sümbülovi: Už se nevrátí, myslím, že ho už nikdy neuvidím.Nurbanu přemlouvá Selima, aby nepřítomného otce zastoupil a ujal se vlády. Selim odmítá: Je panovníkem, který přiměl celý svět, aby v jeho přítomnosti poklekl, dobyl bezpočet zemí. Nekráčí vstříc smrti se strachem, ale spíš s radostí. - (Později: rozhovor Nurbanu a Selima s dětmi: Začíná naše vláda.)Vojenské ležení u Zemunu (u Bělehradu). K Sulejmanovi přichází Zikmund Zápolský: Je mi ctí bojovat po vašem boku. - Zároveň se ale Sulejman dovídá o tom, že velitel Bud Arslan Paša vydal nepříteli pevnosti Várpalota, Veszprém a Tata. Arslana přivedou k Sulejmanovi, je popraven (podle historie byl na jeho místo ihned jmenován synovec Sokollu Paši Sokollu Mustafa Bey). - Sulejman k Sokollu Pašovi: Zigetvar si nade vše cením, není to jen pevnost ovládaná nepřítelem, ale má víra, má naděje.Mihrimah (a její ovdovělá dcera Ayşe Hanım Sultan s dítětem) se loučí se Sümbülem, odjíždějí do Edirne: Nebudu zde čekat na Nurbanu, odjedu. Oni (Nurbanu a Selim) zvítězili, Sümbüle...Rozhovor Nurbanu-Safiye: Jste mocná jako Valide Hürrem Sultan... - Nurbanu: Hürrem a Mihrimah odešly, já přicházím.Sulejman mluví k vojákům: Mí lvi! Chci naposledy zvolat: Ve jménu božím! Chci, abyste vyrazili proti nepříteli. S boží pomocí toto bude náš den. Osud nám dej vítězství a slávu na nebesích. Věřím, že do svítání Zigetvar padne. Odejde do stanu, zhroutí se. K Sokollu Pašovi: Ihned převezmi velení. Nebudu mít klid, dokud Zigetvar nebude náš.Sokollu: Jak přikazujete, vládče.Sulejman umírá, k mrtvému přichází Sokollu a podává zprávu, že Zigetvár byl dobyt (viz první scéna). Je slyšet hlas Ibrahima: Zvítězil jste, vládče!Do Kütahyi přijíždí jezdec s dopisem od Sokollu Paši. Selim se stává sultánem.Sulejman vychází ze svého stanu a kráčí po travnaté planině ke svému trůnu: Jsem Sulejman, syn Selima Chána a Valide Ayşe Havsy Sultan, desátý sultán osmanské říše, vládce světa od Východu k Západu... volá mě hlas přítele... na tento svět jsem přišel s prázdnýma rukama, s prázdnýma rukama odcházím...
Vzpomínka na minulost: Sulejman se v Manise dozvídá o smrti svého otce Selima.Současnost (rok 1566, scénáristé tedy přeskočili 5 let, vynechali svatbu Rüstemovy dcery Ayşe s velkovezírem Semizem Ali Pašou, který zemřel 1565, a svatbu Selimovy dcery Esmy Han se Semizovým nástupcem ve funkci velkovezíra, Sokollu Mehmedem Pašou)Pašové u sultána, Selim mluví s otcem: Jestli ti není dobře, zůstaň na páteční modlitbu zde, půjdeš (do mešity) příště.Rozhovor Mihrimah-Sümbül. Vzpomínají na Hürrem, mluví s despektem o Nurbanu a Selimovi, kteří jsou v sídle trůnu (narodil se jim vnuk). Mihrimah vzpomíná na osud Defne, kterou Nurbanu dohnala k zoufalému činu. (Nurbanu s vojáky si přijela pro posledního Bayezidova syna Mehmeta, Defne ho nechce vydat: Nurbanu, nedělej to! Prosím, nebuď tak krutá. I ty jsi matka... - Nurbanu: Právě proto, že jsem matka a myslím na své děti, musím to udělat. Chopte se jí! - Defne v zoufalství zabije syna a sebe.)Nurbanu mluví se svými dcerami, chová vnouče, ptá se Esmy na Mehmeda Pašu. Brzy se náš život změní.Selim mluví se Sokollu Pašou: Jaký je otcův stav? - Sokollu: Bohužel se nelepší, musíme se připravit na nejhorší. - Selim: To je tvá starost jako velkovezíra.Sulejman vzpomíná na své syny, má stále větší bolesti, ale odmítá pomoc.Bursa. Mahidevran má sen zvěstující Sulejmanovu smrt (Sulejman vyjíždí v bílém kaftanu z paláce): Jeho čas se blíží...Nurbanu a její dcery plánují budoucnost. Canfeda: Šehzade Murad přijíždí do Üsküdaru (= už je před branami Istanbulu) - Selim a Sokollu mluví o možné válce s císařem Maximiliánem. Ale sultán rozhodnutí odkládá.Mihrimah u otce: Je mi dobře, Mihrimah, když jsi se mnou. - Mezitím Sümbül mluví s Ferhadem (sultánův důvěrník) o smrti Gülfem (Po smrti Bayezida se Sulejmanův stav zhoršil, byl pod vlivem léků, Gülfem, která ho vinila ze smrti jeho dětí, za ním přišla a chtěla ho probodnout: Nespíš, že? Otec, který zabíjí své děti, přece nemůže spát. Všechno neštěstí nás postihlo jen kvůli tobě.... - Ferhad Sulejmana zachrání, Gülfem umírá jeho rukou.) Sümbül: Stále si to pamatuji.Sümbül-Mihrimah: Dřív bývaly svátky veselé... - Přichází Selim. Mihrimah: Jak se můžeš odvážit?! Ať se tvůj trůn třeba dotýká nebes, pro mě zůstaneš jen bratrovrahem. Máš na rukou bratrovu krev. - Selim: I ty, Mihrimah! Vzpomeň na Mustafu. Každý má život, jaký zaslouží. Už nikdy mě neuhodíš, Mihrimah.Přijíždí Murad se svou favoritkou Safiyí (Později Muradova žena Safiye Valide Sultan. Její otec Leonardo Baffo byl benátským guvernérem Korfu.) Safiye se Nurbanu nelíbí, toho využívá Mihrimah, která se rozhodne postavit proti sobě Murada a jeho otce Selima.Selim se ve své komnatě opíjí, Nurbanu: V paláci nepij! To Mihrimah tě tak vyvedla z míry? - Selim: Ne, stále musím myslet na Bayezida.Rozhovor Mihrimah-Sümbül na téma Jak využít Safiye proti Nurbanu?Murad představuje Safiyi rodičům, zatímco Selim páru přeje vše dobré, Nurbanu se podezíravě vyptává Safiye, odkud přišla.Murad a Safiye u Mihrimah na večeři. Mihrimah lichotí Muradovi (statečný šehzade, jediný skutečný následník hodný trůnu, ne jako tvůj otec).Sulejman čte, ale má už slabý zrak, vzpomíná, jak mu Hürrem řekla: Budu se dívat za tebe, budu tvýma očima.Mihrimah přivádí k Sulejmanovi Murada. Murad (z její iniciativy) projevuje přání zúčastnit se zasedání Rady (Divanu), Sulejman souhlasí.Divan. Sokollu referuje o snaze císaře Maximiliána získat některá města na severozápadu osmanské říše. Murad: Mám pro vás dar, vládče. Daruje Sulejmanovi mapu světa s vyznačenými hranicemi osmanské říše: Tuto říši jste stvořil, mocný vládče. Jak velký jste panovník! - Sulejman dar s radostí přijímá a vede Murada do komnaty zemských desek (říšského archivu): Toto jsou naše dějiny, je v nich nejen síla, ale i moudrost.Na chodbě se setkává Sulejman se Selimem, který se omlouvá za to, že zmeškal zasedání Divanu (víno ). Selim žárlí na Sulejmanovu přízeň, prokazovanou Muradovi: Tys byl na zasedání Rady? - Murad: Jen jsem tě zastoupil, otče.Rozhovor Nurbanu-Safiye. Nurbanu: Dej si pozor, Murad je můj poklad. - Safiye: I já ho nade vše miluji. (Nurbanu si vybaví svůj dávný rozhovor s Hürrem o Selimovi.)Mihrimah, Selim, Nurbanu a jejich děti, Safiye, Sokollu a další jsou v zahradě. Jejich vzájemnou nevraživost pozoruje z terasy paláce Sulejman. Sulejmanův hlas: Lidé nerespektují nic tak jako vládu. Vláda je jako dech, díky kterému žiješ, znamená ale také boj. Není možné zároveň být šťastný a mít úspěch, nečekej věrnost a přátelství...Sulejman v přestrojení na tržišti se střetne s obchodníkem, který si stěžuje: Obchody jdou špatně, janičáři neutrácejí, nejsou peníze, protože není tažení. Jak by také, vždyť panovník vzal život statečnému Mustafovi a Bayezidovi. - Náhodným svědkem incidentu je Mahidevran, která přijela do sídla trůnu se svou služebnou Fidan.Kütahya. Selim má výčitky a pije, Nurbanu udílí Gazanferovi pokyny, jak se zbavit Safiye. Gazanfer: Byla by to chyba, šehzade má Safiyi velmi rád. - Selim: V tomto paláci vidím všude Bayezida. - Nurbanu: O jeho osudu rozhodl vládce. A zapomněl jsi už na válku, kterou proti tobě Bayezid vedl?Istanbul. Sulejmanovi přinášejí dokončenou Süleymanname, kroniku o jeho vládě (obsahuje zlacené miniatury ze Sulejmanova života, autorem byl Peršan Fethullah Çelebi Arifi, historik básník a malíř; Matrakçı Nasuh je v této knize autorem přírodních scenérií. Kniha patří mezi klenoty palácového muzea Topkapı Sarayı Müzesi). - (Později) Sulejman knihu oceňuje: Je to velké dílo. Zachycuje slávu naší říše.V parku Topkapı se náhodně setkávají Mihrimah a Mahidevran. Mahidevran: Změnila jsi se... - Mihrimah: Ztratila jsem přece matku, Rüstema (! ) a bratry. - Mahidevran: Amen. Chybí ti Bayezid, že? Za vše, co se stalo, může náš vládce. Mihrimah nesouhlasí. Mahidevran jí vypráví, co se stalo na tržišti.V Divanu se rozhoduje o válce proti Maximiliánovi II. Pašové, kteří vidí sultánův stav, se ptají Sokollu Paši: Kdo tuto válku povede? (Kdo bude v čele vojska?) - Sokollu: Náš vládce je stále mocný...Lékaři ale Sulejmanovi nedoporučují, aby se tažení zúčastnil. (Stav je vážný, nemoc se zhoršila, útrapy během tažení mohou mít vážné následky. Pokud opustíte palác, už se do něj nevrátíte) Sulejman lékaře vykáže, ten jde za Mihrimah. Sokollu: Promluvte s vládcem, prosím!Mihrimah Sulejmanovi: Co kdyby armádu vedli pašové a ty ses k nim připojil později? - Sulejman k Mihrimah: Toto tažení je jiné, je moje poslední, Mihrimah.Sulejman vzpomíná, je vidět scénu, která zahajovala 4.řadu seriálu: Všichni jeho nejbližší jsou v zahradě, mezi všemi vládne štěstí a harmonie. Sulejmanův hlas: Všichni toužíme po štěstí a lásce, toužíme žít v míru s těmi ostatními. Jaká škoda, že je to jen sen...Sulejman vyjíždí naposledy z paláce, jede vstříc vítězství i smrti. - Mihrimah Sümbülovi: Už se nevrátí, myslím, že ho už nikdy neuvidím.Nurbanu přemlouvá Selima, aby nepřítomného otce zastoupil a ujal se vlády. Selim odmítá: Je panovníkem, který přiměl celý svět, aby v jeho přítomnosti poklekl, dobyl bezpočet zemí. Nekráčí vstříc smrti se strachem, ale spíš s radostí. - (Později: rozhovor Nurbanu a Selima s dětmi: Začíná naše vláda.)Vojenské ležení u Zemunu (u Bělehradu). K Sulejmanovi přichází Zikmund Zápolský: Je mi ctí bojovat po vašem boku. - Zároveň se ale Sulejman dovídá o tom, že velitel Bud Arslan Paša vydal nepříteli pevnosti Várpalota, Veszprém a Tata. Arslana přivedou k Sulejmanovi, je popraven (podle historie byl na jeho místo ihned jmenován synovec Sokollu Paši Sokollu Mustafa Bey). - Sulejman k Sokollu Pašovi: Zigetvar si nade vše cením, není to jen pevnost ovládaná nepřítelem, ale má víra, má naděje.Mihrimah (a její ovdovělá dcera Ayşe Hanım Sultan s dítětem) se loučí se Sümbülem, odjíždějí do Edirne: Nebudu zde čekat na Nurbanu, odjedu. Oni (Nurbanu a Selim) zvítězili, Sümbüle...Rozhovor Nurbanu-Safiye: Jste mocná jako Valide Hürrem Sultan... - Nurbanu: Hürrem a Mihrimah odešly, já přicházím.Sulejman mluví k vojákům: Mí lvi! Chci naposledy zvolat: Ve jménu božím! Chci, abyste vyrazili proti nepříteli. S boží pomocí toto bude náš den. Osud nám dej vítězství a slávu na nebesích. Věřím, že do svítání Zigetvar padne. Odejde do stanu, zhroutí se. K Sokollu Pašovi: Ihned převezmi velení. Nebudu mít klid, dokud Zigetvar nebude náš.Sokollu: Jak přikazujete, vládče.Sulejman umírá, k mrtvému přichází Sokollu a podává zprávu, že Zigetvár byl dobyt (viz první scéna). Je slyšet hlas Ibrahima: Zvítězil jste, vládče!Do Kütahyi přijíždí jezdec s dopisem od Sokollu Paši. Selim se stává sultánem.Sulejman vychází ze svého stanu a kráčí po travnaté planině ke svému trůnu: Jsem Sulejman, syn Selima Chána a Valide Ayşe Havsy Sultan, desátý sultán osmanské říše, vládce světa od Východu k Západu... volá mě hlas přítele... na tento svět jsem přišel s prázdnýma rukama, s prázdnýma rukama odcházím...
Text: Ozan Güven - stránka českých a slovenských fanoušků
