31. 5. 2014 V 19:00 na TV Barrandov
VELKÉ FINÁLE 3. SÉRIE
Mercanovu příjemnou siestu při lahodném jídle, které mu připravil dvorní kuchař Şeker, jako velká voda naruší Sümbül - toho totiž za Mercanem poslala princezna Mihrimah, aby jejím jménem pozval svou paní Šah na večeři do paláce Topkapi, ačkoli v posledních dnech se právě na její výslovné přání a příkaz Šah musela paláci vyhýbat.
Mahidevranin zabiják pokračuje v odporném plánu, jak snést nic netušícího prince Mehmeta ze světa. Podařilo se mu totiž dostat se k muži umírajícímu na plané neštovice a z jeho hnisavých ran odebrat část vysoce infekční tkáně. Plánuje s ní mladého prince, který se již zanedlouho má poprvé stát otcem - čeho se už nemůže dočkat - nakazit!
Společná večeře Mihrimah a Šah se nese v opravdu zvláštním duchu, Mihrimah totiž neustále vypráví jen o své stále pohřešované mámě Hürrem. V názorech na toto téma se však obě ženy diametrálně rozcházejí, shodnou se v podstatě jen na jediném - že žena jako Hürrem si rozhodně zasloužila jiný konec. Tak či onak, toto dnes není důvod, pro který si Mihrimah svou zákeřnou tetu pozvala, ten je mnohem prozaičtější - chce se s ní nadobro vypořádat!
Proto netrvá dlouho, dokud nechá do své komnaty přivést chůvu své dcerky, princezny Ayse Humaşah , která byla Šahiným špehem a tetě nedá na výběr. Musí co nejdříve - a navždy - opustit sídlo trůnu! A veškerý svůj majetek, který za poslední roky našetřila, věnovat Hürreminé nadaci. Jinak vládce obdrží od své milované dcery jistý list - a po jeho přečtení nepochybně nebude ke své sestře takový velkorysý, jako Mihrimah! O velkorysosti však rozhodně nelze mluvit v souvislosti s osudem zrádné chůvy, tu totiž Mihrimah nechá hodit do moře!
Během přátelského souboje s princem Mehmetem využije jeho pobočník a hlavní sokolník příležitost a jakoby náhodou prince poraní mečem na ruce. Krátce nato pošle své paní Mahidevran zprávu, že záležitost, kterou ho pověřila, se blíží ke konci, v který doufala, čímž ji velmi potěší! Naopak Mercanovi se zhroutí svět, když zjistí, že jeho paní Šah definitivně opouští sídlo trůnu a zbytek svého života se chystá prožít daleko od něj. Splnit mu jeho největší přání - aby ho vzala s sebou - Šah odmítne. Jejím posledním příkazem je, aby muž, kterému ze všech na světě důvěřovala nejvíce, i nadále zůstal strážcem brány a chránil vládce...
Ubohý, ubohý princ Mehmet ani netuší, že jeho sokolník, jehož roky považoval za přítele a věřil mu jako nikomu, který mu ochotně vyměnil špinavý obvaz na poraněné ruce za čistý, ve skutečnosti právě zpečetil jeho osud - na gázu totiž nepozorovaně nanesl infekci z hnisavých ran umírajícího na plané neštovice, kterou si právě pro tento účel zaopatřil! Netrvá bohužel dlouho - vlastně sotva z noci do rána - zatímco u prince smrtelná nemoc naplno propukne!
Vládce, který právě k Osmanské říši připojil Ostřihom, jakoby se ho jeho podvědomí snažilo nějak varovat před hrozící tragédií - stále ho děsí noční můry, ve kterých vidí milovaného Mehmeta spát na trůnu. Na radu ctihodného soudce Ebussuuda Efendiho se to snaží vidět v dobrém světle, což se později ukáže jako fatální chyba. Těžko říci, zda jí není ani vyhovění žádosti jeho osobnímu strážci Malkoçoğluovi Bali Beyovi, aby ho uvolnil ze služby a dovolil mu vrátit se do jeho rodiště...
Ještě než tak definitivně udělá, je hrdý Malkoçoğlu rozhodnut udělat ještě něco, a sice najít Aliho, služebníka nebohé princezny Hatice, protože po velmi dlouhém čase se mu konečně podařilo najít opravdu horkou stopu v této záležitosti! Kromě přítele Matrakçıho nikomu neřekne pravdu, obzvláště ne sultánovi, aby nebyl zklamaný, pokud to náhodou nevyjde.
Když se princezna Mihrimah dozví o bratrově vážném onemocnění, okamžitě odcestuje do Manisy. Strážci před jeho komnatou ji ale k Mehmetovi odmítnou pustit, je příliš velké riziko nákazy. Když se dveře nakonec otevřou, je již příliš pozdě - Mihrimah a její doprovod zděšeně sledují, jak palácový léčitel halí do plachty krásnou tvář jejího bratra, který právě vdechl naposledy... Když se tato příšerná zpráva dostane do Amasye k Mahidevran, na její krásné tváři se objeví zlý a krutý úsměv, který však rázem zmizí jako sníh na jarním slunci, když na zem sklouzne vzácné benátské zrcadlo, známé jako zrcadlo hříchů, a praskne! A když se dostane do vojenského tábora k vládci, svět jakoby z účasti na jeho obrovském žalu a zoufalství náhle ztichl...
Sídlo trůnu žalu, ačkoli se vládce vrátil z výpravy zdravý a jako vítěz. On sám se ale cítí, jakoby právě prohrál nejdůležitější ze všech bitev, jakoby byl jednou provždy poraženým. Jeho jediným přáním je, kromě převozu Mehmetového těla do Istanbulu, v jehož zemi má navždy odpočívat, aby se nad ním stvořitel slitoval a vzal si i jeho, aby mohl být opět se svým synem!
Stvořitelové cesty, ať už ho voláme Bohem, Alláhem nebo tisíci jinými jmeny, jsou opravdu nevyzpytatelné. Vládci totiž ve chvíli nejhlubšího zármutku sešle pro útěchu skutečný zázrak - do paláce Topkapi a vládcového života se konečně vrátí jeho milovaná Hürrem!
