1. upoutávka
Hurrem: Suleymane,dnes je můj poslední den ,slunce pro mne dnes výjde naposled.
Suleyman:Nic jiného už nejde udělat ,než se modlit k allahu za vaší matku,Mihrimah.
Rustem:Po Hurrem to už nikdy nebude jako dřív.
Hurrem -Beyazit : Beyazite ,nejdůležitější je žít Hurrem -Mihrimah : od této chvíle budeš ty zodpovídat za panovníka i za tvé bratry.
Hurrem - Suleyman : chtěla bych velikánský stůl ,aby se u něj všichni mí blízcí sešli než odejdu.
Hurrem - Suleyman : dívej se mi do očí a nepouštěj mou ruku Sulejmane...
Zdroj: Pavlína Poddaná
2. upoutávka
Hürrem Sümbülovi: Chci, abys našel hrob Ibrahima Paši. - Sulejman: Je mi úzko, Hürrem. I já se bojím bezvýchodnosti. - Gülfem: Hürrem Sultan, ta, kterou znám, tolik let bojující za trůn pro své syny, určitě uvidí i ten den (=kdy jeden vstoupí na trůn). - Hürrem: Bojovala jsem, abych své děti ochránila, ne proto, abych jeden z mých synů usedl na trůn. - (U Ibrahimova hrobu) Tak Ibrahim je nyní zde? - Rüstem: Když už nebude Hürrem Sultan, změní to osudy všech. Má v sobě tolik protikladů, jako nikdo jiný. Její skutky vždy vede rozum i srdce. Je milosrdná i nelítostná. Až odejde, nic už nebude jako dřív. - Hürrem Sulejmanovi: Před mnoha lety jsi mi napsal verše, chci je nyní slyšet. - Sulejman: Má růže, moje usměvavá...
ZDROJ: Ozan Guven - stránka českých a slovenských fanoušků
CELÁ EPIZODA:
Pozn. Epizodu spustíte kliknutím na číslo epizody níže.
134. epizoda
DĚJ:
Monolog Hürrem: Jsem Hürrem. Každý rok mého žití jako bych musela skočit plamenným kruhem, zemřela jsem a vstala z mrtvých, silnější než kdy dřív. Sama jsem se stala ohněm. Cena za moc je vysoká. Dýka, jed, zrada a břímě mých let se proměnily v nemoc, která mi vzala tělo. Z Hürrem, která neznala porážku, se stal simurg, ohnivý pták. Jsem Hürrem, znovu umírám, naposledy... (V turecké mytologii je simurg symbol věčnosti, ale i těžké cesty k sebepoznání; objevuje se i ve slavné Firdausīho Schāhnāme, v legendě o Rostamovi, který se zrodil díky fénixovi).
Sulejman se s Hürrem vrací domů, Hürrem vzpomíná na minulost: Když jsem sem přijížděla, myslela jsem na osmanské peklo, ale tento palác a město se staly mým domovem, rájem na zemi. - Mihrimah, Rüstem a Gülfem čekají na příjezd panovníka. Mihrimah: Snad se matka uzdravila. Kde jsi byl minulou noc? - Rüstem: Řešil jsem neodkladnou záležitost kolem egyptských daní ...
Hürrem prosí Sümbüla za odpuštění, že ho vyhnala (Sümbül: Mé srdce bije jen pro vás, má paní. Hürrem Sultan , kterou znám, překoná všechny překážky.). Mihrimah se dovídá od otce, že její matka umírá: Nikdo už nic nemůže pro tvou matku udělat, Mihrimah, zbývá jen modlit se a doufat. Chci, aby tvá matka byla šťastná, každý ať pro to udělá, co je v jeho silách, i ty.
O blížící se smrti Hürrem se dozvídá od lékaře Rüstem a od něj i Sokollu Mehmed Paša (Rüstem komentuje jeho vyzvídání: Hyeny ucítí krev jako první...)
Hürem vypráví Sulejmanovi o svých nočních přízracích: Slyším vzmach ptačích křídel, ale nic nevidím, vím jen, že naplnění mého osudu je blízko. - Mihrimah nedodrží slib daný otci a při setkání s matkou dá najevo své zoufalství, matka ji konejší. - Sulejman posílá zprávu o smrtelné nemoci Hürrem Bayezidovi a Selimovi.
Kütahya. Defne porodila, ale dítě je slabé, narodilo se předčasně. Bayezid po návratu váhá s vykonáním rozsudku smrti nad Defne pro její zradu. Myslí na svou malou dceru, která má Defne ráda a nemůže pochopit otcův hněv. (Později:) Bayezid se v myšlenkách vrací k souboji se Selimem, pochybuje o správnosti svého činu. K Atmacovi: Udělal jsem dobře? - Atmaca: Snad nebudete jednou litovat, že jste odklonil zbraň a nedokončil ránu (nezabil Selima). - Lokman: Bůh nedá poznat slitování těm, kdo ho sami neznají. Vaše rozhodnutí bylo správné. Jak by se šehzade jinak mohl podívat své matce do očí? - Atmaca: Milosrdenství není jednosměrná cesta. Žádný princ nedosáhl trůnu cestou milosrdenství...
Manisa. Nurbanu se bez Selimova svolení vrátila: Měla jsem starost, když jsem uslyšela o souboji. Kde bereš jistotu, že ti bude Lala Mustafa věrně sloužit, vždyť byl dlouhá léta rádcem tvého bratra. Může znovu změnit strany. Vzpomeň na tvého bratra Mustafu. Kdyby se ti něco stalo, raději zabiju sebe i našeho syna... - Selim: Lala jako každý politik dělá, co je pro něj výhodné. Stál ale na mé straně, když šlo o můj osud. Nezradí mě. - Nurbanu: Kdyby tvá zbraň mířila na Bayezidovu hruď, měl bys soucit? - Selim: I náš panovník je soucitný, ale ne, když jde o záležitosti trůnu. Kdo projeví soucit, sám ho pak potřebuje... - Lala Mustafa Fahriyi: Nezapomeň: Byl jsem proti tomu, aby se náš sehzade utkal s Bayezidem. Ty se postarej o Nurbanu, proti všem pravidlům opustila sandžak svého syna a vrátila se sem.
Istanbul. Rüstem a Mehmed Sokollu u sultána, Rüstem má řešit záležitosti kolem jinověrců-imigrantů (Už je řeším, jsem ve styku s Gracií Mendes) a Sokollu má uspíšit dostavbu Süleymaniye.
Mihrimah k Hürrem: Nezapomeň, otec a já budeme stále s tebou. - Mihrimah k Sümbülovi: Co můžeme ještě udělat? - Sümbül: Modlit se. Co je psáno v osudu, stane se. - Hürrem prosí Sümbüla, aby nalezl hrob Ibrahima Paši: I tento účet musí být uzavřen, stejně jako se to stalo při mém setkání s Mahidevran.
Kütahya. Bayezid dovolí Defne, aby kojila nemocného syna, a tím odkládá její popravu na neurčito. (Později: Bayezid Defne odpustí.)
Istanbul. Sulejman-Hürrem, vzpomínky na společně prožitý život. Sulejman: Mou lásku k tobě čas nezmenšil. Je jako drahokam z hlubin země. Chci zůstat s tebou, slyšet, jak dýcháš.
Služebná Hatice říká Mihrimah o vztahu Rüstema a Gracie Mendes, Mihrimah jí nevěří: Možná to Rüstem dělá, abych žárlila, ale nikdy by mě nezradil.
Rüstem-Gracie Mendes. Gracie: Vaše tělo je zde, Pašo, ale vaše duše ne. Myslíte na Mihrimah Sultan? - Rüstem: Myslím na Hürrem Sultan. Umírá. - Gracie: Tato smrt by změnila váš osud? - Rüstem: Nejen můj. Jestliže nebude Hürrem Sultan, změní to osudy světa. Je výjimečná. Má v sobě tolik protikladů, jako nikdo jiný. Její skutky vždy vede rozum i srdce. Je milosrdná i nelítostná. Je nejkrásnější ženou, jakou svět spatřil, ale má i odvahu jako málokterý muž. Až odejde, nic už nebude jako dřív.
Sulejmanův velký sen je před dokončením: jeho Süleymaniye Camii, stojící na strmém útesu třetího istanbulského pahorku (1550-57; mešita s külliye, nadačním komplexem charitativních a vzdělávacích zařízení - víc v textech o Rüstemovi a Mihrimah na naší stránce). Sulejman sní o tom, že bude stejně impozantní jako mešita jeho předka, Mehmeda Dobyvatele (Fatih Sultan Mehmed). Stavba podle projektu Mimara Sinana ale nepokračuje dost rychle, Sulejman pobízí Sinana k většímu úsilí.
Hürrem u hrobu Ibrahima: Děkuji ti Ibrahime za minulost. Byli jsme jako motýli poletující kolem ohně moci. Osud rozhodl, kdo bude žít. Nyní i já odcházím, abych ho naplnila.
Hürrem prosí Gülfem, aby po její smrti byla Sulejmanovi oporou, dává najevo strach o své syny. - Gülfem: Hürrem Sultan, ta, kterou znám, tolik let bojující za trůn pro své syny, určitě uvidí i ten den (=kdy jeden vstoupí na trůn). - Hürrem: Bojovala jsem, abych své děti ochránila, ne proto, aby jeden z mých synů usedl na trůn.
Mihrimah doufá, že jako vždy nalezne ve smutku podporu u Rüstema, ale ten ještě nezapomněl na poslední události a je odmítavý (Monolog Rüstema v minulém dílu: Po mnoho let jsem žil pro jediné tvé slovo. Tys jako bys mě ale nevnímala. Má láska a moje čest už nejsou v tvém poddanství. Svým činem jsi je osvobodila.) - Mihrimah zjišťuje, že je těhotná. Usmíření.
Ženy, které podporovala Hürremina nadace, jí přicházejí poděkovat - Hürrem znovu vidí ohnivého simurga, vzpomínají se Sulejmanem na Cihangira. - Sulejman: Je mi úzko, Hürrem... - Je rozhodnuto o stavbě mešity nesoucí Cihangirovo jméno.
Hürrem dává pokyny k své poslední vůli, Sümbülovi odkazuje svůj deník. Dává příkaz vystavět veřejný hamám pro ženy. - Přijíždějí Bayezid a Selim, kvůli matce zachovávají klid, ale jejich ženy Defne a Nurbanu se střetávají na chodbách Topkapı. Hürrem si zavolá Nurbanu a je ohromena její reakcí: Stanu se vládkyní. - Hürrem se bojí, že Nurbanu bude příčinou Bayezidovy smrti, a přikazuje ji zabít.
V panice o osud svých synů si Hürrem zavolá Rüstema: Rüsteme, Jsi má jistota. Přísahej, že budeš chránit mé syny. Rüstem přísahá na korán: Mezi našimi šehzade nebude války. Budu prostředníkem mezi nimi a panovníkem. Udělám pro to, co je v mých silách, obětuji i svůj život. - Hürrem: Dobře. Budeš jim průvodcem. Zvlášť Bayezidovi.
Sokollu naopak tajně potvrzuje svou loajalitu Selimovi. - Celá dynastie je přítomna otevření Süleymaniye. Hürem prosí Sulejmana, aby zde směla odpočívat po jeho boku.
Sulejman a Hürrem prožívají spolu poslední noc. Hürrem: Sulejmane, naposledy pro mne vyšlo slunce. Už se nebojím smrti, jsem připravena složit účet za mé hříchy. - Chci, aby prostřeli velký stůl, aby se u něj sešli všichni, které mám ráda. - Poslední rozmluvy s dětmi: Mihrimah, nyní jsi to ty, kdo bude bdít nad otcem a bratry. - Selime, strach vede k bezmoci a hněvu. Musíš ho překonat, být silný (=i vůči Nurbanu). - Bayezide, nejdůležitější pro tebe nyní je zůstat naživu. Ať se stane cokoli, musíš přežít. Buď milosrdný.
Hürrem Sulejmanovi: Před mnoha lety jsi mi napsal verše, chci je nyní slyšet. - Sulejman: Má růže, moje usměvavá... - Monolog Hürrem: Jsem Alexandra... ta, která povstala z prachu. Ta, která se navrací k nebytí. Odcházím... Sulejmane, stále se na mě dívej, nepouštěj mou ruku...
Text © Ozan Güven - stránka českých a slovenských fanoušků
FOTOSCREENY:
